Běžecký kemp na Islandu

Když se řekne Island, většina lidí si představí surovou zemi ledu a ohně plnou překrásných přírodních scenérií. Na světě neexistuje moc míst, kde bys mohl bezpečně sledovat aktivní sopku chrlící kubíky lávy a o pár desítek kilometrů dál si užívat pohled na tyrkysově modré ledovce. Island je jako diamant. Vznikl díky obrovskému tlaku a trvalo miliony let, než se vytvaroval do své dech beroucí podoby. Tenhle kout světa si člověka omotá kolem prstu. Vyrazí Ti dech svou pestrostí a Ty si uvědomíš, že každá krása je vyvážená vysokou cenou.

A to doslova! Island není levná země jak po finanční stránce, tak ani po té psychické. Stojí spoustu úsilí čelit neustále silnému větru a hustému dešti. Když si k tomu navíc připočítáš fakt, že se zde střídá polární den a noc, jsi vlastně ve výsledku rád, že zde nemusíš permanentně žít.

Myšlenka uspořádat na Islandu běžecký kemp se zrodila v srpnu 2022 uprostřed pákistánského Karákóramu. Průvodcoval jsem trek přes ledovec Baltoro a jedním z mých účastníků byl kluk žijící na Islandu. Slovo dalo slovo a já se rozhodl, že ho za pár měsíců pojedu navštívit. Původně jsem chtěl na Islandu uspořádat několikadenní přeběh Duhových hor. Po pár dnech jsem však vyhodnotil, že by to bylo velmi finančně náročné a rozhodl jsem se pro jednodušší scénář v podobě běžeckého kempu. Pod tímto pojmem si můžeš představit dopolední trénink v délce 15 – 30 km a zbytek dne trávíš návštěvou přírodní krás v podobě vodopádů, ledovců, termálních lázní nebo skalních útesů. Každý den se spí na posteli, snídá se a večeří hezky pod střechou a díky dvojici aut může být skupina velmi flexibilní. Ideální koktejl sportu a zábavy.

Hned po příletu vyzvedáváme auta z půjčovny a k našemu překvapení zažíváme nepříjemný teplotní šok. Převlíkám se z kraťasů do kalhot a nadávám si, že jsem nechal svou oblíbenou zateplovací bundu Ketil doma. Do toho začíná pršet. Aspoň, že mám s sebou svého Stingera, která je díky své váze (410 g) a třívrstvému gore-texu ideálním parťákem na podobná dobrodružství. Naštěstí tohle nemilé překvapení trvá jen pár hodin. Už při prvním tréninku mě krása Islandu dostává do kolen. Krásně zelená údolí plná hravých trailů a nečekaných dobrodružství. K mému úžasu dokonce přestává po pár desítkách minut pršet a občas i vysvitne sluníčko. Po doběhu dáváme oběd v podobě Adventure menu a vyrážíme do nedalekých termálních pramenů Reykjadalur. Šlapeme 3,5 kilometrů proti proudu řeky a pak si mácháme pupky ve 30 centimetrů hlubokém potoce. Jako první seznámení s horkými prameny to můžeme uznat. Na ubytko příjíždíme až kolem desáté hodiny večer a díky permanentnímu světlu ztrácím pojem o čase. Díky polárnímu dnu má člověk naprosto zpřeházené vnitřní hodiny. Mám zde daleko více energie, než bych měl u nás v téhle denní době a není divu, že se necháváme unášet cestovatelskými zážitky až do pozdních večerních hodin.

Druhý den podnikáme 2,5 hodinový přejezd do Duhových hor. Původně jsem měl v plánu absolvovat trénink v okolí Skagfjörðsskáli, ale kvůli obavám z brodů rozvodněných řek nakonec vyrážíme do severněji položené oblasti Landmannalaugar. Nakonec se to ukazuje jako správné rozhodnutí a z téhle horské krasojízdy jsem naprosto perplex. Vybíhám na první kopec a hledím, jak bacil na lékárnu. S otevřenou pusou zírám na úžasnou kombinaci barev a kontrastů. Teď už chápu, proč se těmto horám říká Duhové. Startujeme po šedé šotolině, chvilku na to seskakujeme okrové hliněné srázky, v zápětí zdoláváme černá lávová pole a chvilku na to probíháme sněhem pokrytými pláněmi. Nikoho nepřekvapuje fakt, že se uprostřed bílých plání kouří ze země a vyvěrá zde horký pramen. Závěr patří zelenýn podmáčeným loukám a po doběhu skáčeme do termální řeky. Wau! Parádní jízda, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat!

Vzpomínat na Duhové hory budu také díky rozbitému přednímu sklu. Cestou z tréninku nám protijedoucí auto vymršťuje kamínek, který nám dělá malý šrám přesně v hledí řidiče a podobný scénář se po pár dnech opakuje i u druhého auta. Před cestou na Island doporučuji zřídit si kvalitní pojištění auta a také dbát na parkování auta proti směru větru. Vyvrácené dveře větrem nebo utopený motor kvůli přehnanému seběvědomí spojeného s brodem řeky, bohužel žádná pojistka neproplatí. Zastavujeme se u vodopádů Seljalandsfoss a Gljufrafoss a uneseni vodním živlem mažeme na ubytování. Zde se člověk setká s jedním z největších neduhů Islandu. Ačkoliv člověk platí za spaní pod střechou běžně přes 1 000,- Kč / os, tak velmi často dostane postel ve sdíleném pokoji, kde lidé s lehčím spánkem příliš nevyspí. Často mají hostely přepychové společenské prostory s obrovskými koupelnami, ale v části pro spaní si člověk připadá jako v králíkárně. Opravdu je tu na české poměry velmi draho a není nic zvláštního dát za jídlo v restauraci přes 800,- Kč a zalít ho velkým pivem za 240,- Kč. My však naštěstí volíme jídelní taktiku v podobě Adventure menu. Nakoupili jsme si od nich zásoby jídla na všechny dny výpravy, takže nejen že člověk ušetří peníze, ale také čas. Navíc když se vracíme po několikahodinovém výběhu, tak si jen uvaříme horkou vodu a za chvilku máme nebe v hubě. Naprostá špica!

Následující den se nese v pohodovějším duchu, protože máme všechny body programu koncentrované na relativně malém prostoru. Dopoledne absolvujeme výběh v okolí vodopádu Skógafoss, nad kterým se nachází desítky větších, či menších vodopádů a kaskád. Krásné místo a jsem vděčný za svou běžeckou bundu Euphoria, bez které bych byl v okolí vodopádů okamžitě promoklý na kost. Zastavujeme se na focení tak často, že bychom si na stravě zasloužili aktivitu běžeckého focení. Tolik fotek za jeden kilometr běhu jsem snad ještě nikdy necvakl. Po obědě se přemisťujeme k oblíbenému vraku vojenského letadla Douglas DC3. Klušeme 3,5 km jedním směrem a pak ještě zpět, takže za dnešek máme v nohou opravdu slušnou porci kilometrů. A aby toho nebylo málo, absolvujeme procházku k ledovci Sólheimajokull, následně se přemisťujeme na útesy Dyrhólaey a na závěr dne se ještě jdeme podívat na černou pláž se skalními varhany a jeskyní Hálsanefshellir. Opravdu náročný den napěchovaný skvělými místy!

To nejlepší nás však teprve čeká! Další dva dny vylézá slunko a panuje téměř bezvětří. Máme to štěstí, že tyhle ideální podmínky vychází na dvojici tréninků v okolí ledovců Huldujökull a Skaftafellsjökull. Prvně jmenovaný výběh začíná dlouhým táhlým stoupáním až k vyhlídce nad ledovcové údolí, kde se rozprostírá těžko popsatelná scenérie. Přímo před námi se nachází 40 metrů vysoká hradba sněhu a ledu doplněná o několik vodopádů, ze kterých se jako bonus rýsuje duha. Opět nemám slov a zůstávám na pár minut paralyzován. Seběh zpět k autu se nese ve znamení ledovcových výhledů a sympatických single treků kopírujících trávou porostlé hřebeny. Jeden z mých nejhezčích výběhů za poslední roky! Odpoledne navštěvujeme sopečné pole sopky Laki, která na konci 18. století sehrála důležitou roli v politickém uspořádání Evropy (a následně i světa). Její erupce v roce 1783 způsobila nejen ochlazení velké části severní polokoule, ale také tím vznikl obrovský hladomor, který následně napomohl k velké francouzské revoluci. Ať už je to pravda nebo ne, islandské sopky se určitě nedají brát na lehkou váhu. Ostatně to není tak dávno, co islandský vulkán Eyjafjallajökull ochromil leteckou dopravu nad celou Evropou.

Šestý den navštěvujeme jeden ze tří islandských národních parků Vatnajökull. Jedná se o největší evropský ledovec a o druhý největší evropský národní park, což je opravdu slušný kousek ledu. Absolvujeme dvacetikilometrový výběh po západním úpatí ledovcového splazu Skaftafellsjökull. Počasí nám opět přeje, takže si opět vychutnáváme panoramatické vyhlídky na všechny strany a užíváme si radosti z pohybu. Po skončení tréninku nás však čeká 3,5 hodiny dlouhý přejezd k národnímu parku Þingvellir. Cestu si ještě zpestřujeme návštěvou dalších termálních lázní, které nám poskytují skvělou regeneraci na poslední dva výběhy.

Předposlední tréninkový den začíná netradičně turistickou vložkou. Navštěvujeme fotogenický vodopád Gullfoss, obdivujeme nazelenalou vodu v kaňonu Brúarhlöð a v geotermální oblasti sledujeme gejzír Strokkur, který každých pár minut chrlí vařící vodu do výšky 20 metrů. Tohle se dá zažít jen na Islandu! Samotný trénink v národním parku Þingvellir je o trochu slabší. Sice se zde nachází jeden z nejstarších parlamentů v Evropě a opravdu zajímavý 7 kilometrů dlouhý skalní blog oddělující severoamerickou a evropskou kontinentální desku, ale běžecké terény tu jsou poměrně monotónní. Široké stezky upravené pro koně s výhledy do kosodřeviny mě bohužel příliš neuspokojují. Posledními dny jsme nasadili laťku až příliš vysoko a po takovém množství vodopádů a ledovců jsme od národního parku čekali trochu víc. Náladu si spravujeme v podvečer, (což je díky polárnímu dni slušný oxymoron) kdy navštěvujeme v Reykjavíku termální pláž. Za lidovou cenu cca 120,- Kč se zde člověk může okoupat v termálním bazénku a následně se zchladit v Atlantském oceánu. Tahle země nepřestává člověka udivovat!

Poslední den se vydáváme na trénink západně od města Grindavík, kde podnikáme výběh po skalních útesech a také testujeme svůj morál při zdolávání lávových polí. Těžko říct, jestli tyhle ostré kameny ničí více podrážku nebo lidskou psychiku. Každopádně tím uzavíráme pestrou škálu rozdílných terénů, které jsme během sedmi výběhů zvládli vyzkoušet. Celé náš islandský trip zakončujeme vycházkou v okolí vulkánu Fagradalshraun, který ještě před pár měsíci chrlil žhavou lávu a večer u piva rozumbradujeme nad zážitky z posledních dní. K čemu jsme dospěli?

Měli jsme neskutečnou kliku na počasí, protože za celý výlet nám pršelo pouze pár minut. Kdo by to byl řekl, že zde vytáhnu goráčovku vlastně jen párkát. Návštěvnicky nejlepší počasí je logicky v letních měsících mezi červnem až zářím. Sice není možné spatřit polární záři, ale zase je k dispozici „nikdy“ nekončící polární den. Je skvělé udělat si mapu míst, které chce člověk navštívit a pak pružně reagovat podle počasí a nálady ve skupině. Nemá smysl se za každou cenu snažit projet celý ostrov kolem dokola (na to je potřeba 2 – 3 týdny) a raději bych vycházel z tzv. Zlatého okruhu obohaceného o pár dalších zajímavostí. My jsme se dostali zhruba do středu jižní části ostrova, což z Reykjavíku trvá přes 4 hodiny. Velká pozornost se musí věnovat volbě automobilům a také jejich pojistce. Není nic horšího než chytit odlétající štěrk do předního skla a pak při vrácení zjistit, že pojišťovna nechce škodu za 1 000 EUR uhradit. Také je dobré si pečlivě nastudovat možnosti ubytování, ať člověk nemusí spát v králíkárně napěchované až po strop chrápajícími lidmi. A v neposlední řadě doporučuji pečlivě volit osazenstvo do své cestovatelské skupiny, protože ne každý dokáže zvládat tolik intenzivního větru a deště, kterým je Island proslulý. Za mě se jednalo o skvělý výlet, který mě obohatil o další spoustu atraktivních míst a velký ranec zážitků. Naprosto jedinečná destinace, kam se budu s oblibou vracet!