Chorvatsko pro NEpovaleče!

Loni v září jsme si s Martinem a Víťou dělali kurz instruktora skalního lezení. Vzdělávali jsme se především proto, abychom tuto část našich životů mohli přenést do výprav Expeditionu. Pro mě ten týden na vysočině pod skálami znamenal takový lezecký comeback. Lezl jsem pravidelně vlastně pořád, ale najednou jsem znovu objevil, jak moc mě to baví a naplňuje.

Zbývalo už jenom vymyslet tu správnou výpravu. To mám na Expe vlastně nejradši. Můžeme jet kam chceme, za tím co nás baví, a stačí k tomu najít lidi, kteří to cítí stejně. Takhle jezdí Víťa do Maroka surfovat, Ondra pořádá běžecké kempy a já chtěl lézt. Po nějakém hledání a pár doporučních to skončilo Chorvatskem. Tahle země je totiž protkaná oblastmi z ostrého, neoklouzaného vápence a s výjimkou Paklenice v hledáčku lezců chybí.

V Paklenici jsme stejně začali, ale ne lezením. První 2 dny po příjezdu k moři jsme vyběhli na hřeben Jižního Velebitu. Ten Severní známe ze zimních přechodů, Na jihu je to hezký, ostrý hřeben prakticky přímo nad mořem, s upravenými bivaky, prostě paráda. Trekkingová rozcvička na výbornou díky počasí a partě. Třetího dne večer už jsme přejížděli na ostrov Krk, skoro jako plážoví povaleči v létě.

Až na to, že nebylo léto. Duben je na lezení v Chorvatsku ideální, teplo bylo ažaž i tak. Představa pečícího slunce do stěn, kde není kousek stínu v srpnu si nedovedu představit. Vybrali jsme dvě hlavní oblasti ostrova, Portafortuna a Belove stene. Obě na jižní části Krku, skvěle dostupné a parádně odjištěné. Na své si tu přijdou drtiči osmiček v převisu i úplní začátečníci. V obou jsou sektory alespoň v části dne zastíněné a místa, kde je vyloženě metodický prostor k prvním krůčkům na skále. Místní borci to tu přejistili poměrně nedávno a není to jak v Krase, kde pokud nelezeš sedmičku, hledáš první nýt v 10 metrech. Osobně se mi víc líbily Belove stene, hlavně proto, že je tu míň lidí a sektory jsou víc členěné, tak se dá najít kousek skály ve stínu.

Vlastně to vůbec nebyla drsná výprava. Trek se dá jít skoro nalehko, po lezení se dá vyvalit u moře, jediné co bolí jsou sedřené prsty z ostrého vápna. Pecka, pro někoho, kdo chce začít s lezením ideální a pro, kterým se nechce na 5 dní s těžkým batohem taky. Příští rok určitě vymyslíme něco takového znovu!

Topa oblasí Portafortuna a Belove stene.