Grónsko, Arctic Circle Trail

24.6. Odlétáme z Prahy se společností RyanAir v 6:00 do Kodaně. Na letišti je nás 7, což je většina výpravy. Do Kodaně je přílet plánován na 7:25 a pak máme celý den čekačku na let ve 21:30 do Grónského Kangerlussuaqu. Ano, je pravda, že název tohoto městečka si zapamatujete přesně po 12ti dnech a 12ti hodinách, kdy používáte zkratky jako, K city, Kanger, Kkangatd a spoustu jiných slov na K.

V Kodani přistáváme v 7:08 a jdeme na procházku do přístavu. Teda hlavně někde najít hospodu s pivem. Po čase a prohlídce pevnosti ….. si dáváme v přístavním bufetu brot a pivo za 62 dánů. Od 11.00 jsme pak v hale letiště a čekáme na odbavení. Já jdu spát do přístavu k molu, je to lepší než hala. 25.6. – 3:48 přilétáme do Kangerlussuaqu. Táboříme v retrocampu hned vedle letiště. Kemp ještě naštěstí nezahájil sezonu. Jeho cena 60 DK s komáry a snad se suchým WC, připomíná kempy socialistického Rumunska. Přeřídím hodinky o -4 na 23:48 a jdu spát. GPS v hodinkách nechce naběhnout. To ještě netuším, že je KO.

První noc, kdy nezapadá slunce, spánku příliš nepřeje. Navíc držím český čas, vstávám ve 2:25 beru foťák a jdu se projít do města. Nevím, že jdu na špatnou stranu, to zjistím až druhý den. Pak jdu ještě spát do 5:30, přebalím batoh a začínám vraždit zdejší komáry. 9:40 máme odlet do Sisimiutu, 10:23 odlétáme. Kača dostala nabídku letět s piloty v kabině. Všichni jí závidíme. 11:48 se vracíme do Kangerlussuaqu protože se nám přes hustou mlhu nepodařilo přistát. Náhradní let nás bohužel rozdělí, 8 členů letí do Sisimiutu dalším letadlem a já s Markétou zůstáváme na náklady letecké společnosti v hotelu. Jednolůžák s plnou penzí a sprchou, kompenzuje to, že se na trek dostaneme o den déle. Spát na pokoji od 15:00 se nám nechce a tak se jdeme podívat do města. Je na přesně opačné straně silnice, než kam jsem šel v noci já. Město je jako válečná zóna, dalo by se nazvat ztracenou dírou. Je tu všechno a vlastně nic. Časem zjistíme, že Kangerlussuaq disponuje i třeba plaveckým bazénem, jednou předraženou thajskou hospodou, vietnamskou večerkou a Coopem. Tam se docela nakoupit dá. Užiji si poslední spaní v posteli, vlažnou sprchu (teplá voda neteče) a megabagetu na účet letecké společnosti.

26.6. Spaní v hotelu docela bodlo, hlavně sprcha a vyprání si spodního prádla. Už teď je mi jasný, že mám v batohu spoustu zbytečných věcí. Už se nemůžu dočkat odletu, jsem na nohách od 4.00 a fakt mě to tu nebaví. Neteče teplá voda, takže si nemůžu ani zalít kafe. Bombu ještě nemám, protože přelétáme letadlem do Sisimiutu. Tam už mi jí snad koupil Martin, můj spolustanovník. 9:05 se nalodíme a letíme do Sisimiutu. Je krásně, vidíme Grónsko v celé jeho půlkráse. V Sisimiutu dostáváme SMS s popisem cesty do psího města, kde na nás čeká zbytek výpravy. Je vedro a strašně nás koušou komáři. Naštěstí narazíme na eskymačku, která sbírá kameny na hrob svého zesnulého manžela. Ochotně nás naskládá do své Vitary a veze nás na start treku. Celou dobu netuší kde to je, Arctic Circle Trail slyší poprvé v životě, ale doptá se a odveze nás na správné místo. Nechápu, že neznala psí město, když je to plocha asi 10 hektarů vedle města plná psích bud a kotců. Partu potkáváme cestou z baru, loučíme se s eskymačkou a přidáváme se. Nemáme průvodce, trochu znejistěl a šel nám naproti. Minuli jsme se, volám mu, že už jsme na místě. Chytá stopa a během krátké chvíle je u nás.

Vyrážíme na trek, je strašné vedro. Všichni nasazujeme moskytiéry, které časem přejmenujeme na papiňáky. Repelent funguje pocitově asi tak 5 minut. Po čase zjišťuji, že funguje. Hmyzáci sice nekoušou, ale vztekle naráží do všech odhalených částí těla. Dá se to snést jen těžko, ale časem si přivyknu. Docházíme do lyžařského střediska, které je asi 8 km od města. Nevede tam žádná cesta. Místí tam jezdí se psy a nebo na skútrech. Jinej svět. Kluci lyžují na trávě a já se rozhlížím. Najdu plecháček, kus zlatého drátu a vidličku. Jistě se budou jednou hodit. Po vyblbnutí, zavraždění prvního milionu komárů vyrážíme dál. Díky včerejšímu zdržení musíme dnes ujít 26 km původně plánovaných na 2 dny, až na chatu Kangerluarsuk Tulleq. Jdu sám vepředu, na 20 km padám do močálu a díky papiňáku na hlavě bloudím ve vrbičkách. Nakonec dorazím k chatě Ikkattoq na břehu fjordu. Chata Kangerluarsuk je pro 8 lidí, nechce se mi v ní ani trochu nocovat. Stavím stan na louce. Jídlo si rád uvařím vevnitř, přeci jen komáří masakr není nijak příjemný. Spát jdeme po 23.00, zítra nás čeká trek 17+. Stejně v noci vstávám kolem 3.00 a jdu fotit. Je chladno a komáři nelítají.

27.6 Vstávám v 5:20, noc byla akorát, vítr nefouká a mraky jsou pouze nad fjordem na dalekém horizontu. V boudě je strašné horko, ještě že jsem spal ve stanu. Pavel Kučera má rozbitou botu a Markéta chřipku. Uvažují, zda se nevrátit do Sisimiutu. Pavel je hodně zklamaný, ale pokračuje, Markéta také. Trek 17km je masakr. Cesta podmáčeným údolím a vrbičkovým porostem. Jsou místa, kde se navzájem ani nevidíme. V 16.00 jsme na chatě Nerumaq. Chata je na planině, vítr nefouká a tak komáři krvelačně útočí na vše, co se hýbe. Jsme všichni v chatě a čekáme na vítr, nebo večerní chladno. Začalo foukat, jdeme rychle stavět stany. Kačka má přetížené koleno a Pavel Pichler spadl při pomoci v brodění po kolena do vody. Zítra na nás čeká prý luxusní chata. 18:40 jsem již ve stanu a pokouším se usnout. Je hrozné vedro a vítr přestal foukat. Včera jsem si při balení rozbil ret. Bolí to. Vyklouzla mi přezka a dal jsem si ránu pěstí. Fakt umělec.

28.6 Vstávám v 6:00, naštěstí fouká vítr a tak komáři nemohou útočit, fotím si záchodobarel, jdu si do chaty udělat kafe a kaši. Všichni až na Pavla Kučeru ještě spí. Mám oči plné hnisu, od toho jak spím se šátkem. Jediné možné řešení spánku, když je věčný den. Dnes nás čeká asi nejkratší trek 13+ km a jeden prý hluboký brod. V 17:00 jsme na chatě, brod se nekonal, chyba ve výpočtu a směru trasy. Cestou jsme potkali sobíky a místní křepelku s kuřaty. Nakonec jsme šli nějakých 17 km, ale jsme na luxusní chatě Innajuattoq pro 15 lidí. Squatuju postel v kuchyni, dneska stan nestavím. Kačky koleno a Pavlova bota zatím drží. Večer se koupu pod splavem, slast. Vypadalo to na déšť, ale naštěstí ho rozfoukal vítr. Celý den jdu bez jídla a nemám hlad, na komáry už jsem si také zvykl. Papiňák na hlavu už nedávám.

29.6. Plánovaný budíček na 7:00. Vstávám ve 3.00 a jdu fotit. Pak v 6.00 si jdu vařit, nemůžu spát. Venku je zataženo, snad nebude moc pršet. Teplota je pocitově kolem 0. Čeká nás cca 23 km a prý nejhlubší brod. Cesta dneska super, chtěli jsme Grónsko, máme Grónsko. Sněží, prší, svítí slunce. Cestou potkáváme místní kartografku, která chodí 60km kontrolovat čidla. Mapuje, jak moc se zvedá Grónsko po odtání ledovců. Na to prý navazují poklesy a stoupání pacifické desky. Tak nějak to bylo. Malá chata Equalugaarniarfik je větší než jsme čekali, jsme tu zatím všichni, venku dost fouká. Stejně stavím stan a spím venku.

30.6. V noci přestalo pršet a udělala se docela zima. Mraky zůstaly, snad nás nečeká mokrý den. Trochu mě znepokojil sprej proti medvědům, který jsem našel na poličce v chatě. Vstávám v 6:00 a jdu vařit. Pravidelné focení kolem třetí hodiny ranní nevynechávám. Je krásné světlo a alespoň nějaké stíny. Parta má plán budíčku na 7.00, to už chci mít většinu rána za sebou. Střeva zatím fungují na výbornou a koleno drží. Vyrážíme v 8:30, obava z hlubokého brodu zůstává. Cestou vidím šipku k mostu, vyvolám válečnou poradu. Je sucho, komáři a bažiny by neměli hrozit. Hlasujeme většinově pro použití mostu. Oddechl jsem si, strach o krosnu a foťák je mocný manipulátor. Za mostem pozorujeme v říčce obrovské lososy. Je chladno a sucho. Ideál na cestování moskytím peklem. Na konci nekonečného údolí se škrábeme 400 výškových metrů na hřeben, kde nás čeká první odpočinková chata Ikkattooq. Tam si dáme oběd a pokračujeme dál. Dnes spíme na pláži u jezera Tasersuaq (Velké jezero). Druhá část dnešní trasy, byla asi to nejvíc z celého treku. Pohled shora na Velké jezero, kamenná pole, viklany, pohledy, které jsou k vidění asi jen tady a teď.

Z hřebenu sestupujeme přes obrovský ledovcový kar až na pláž, kde nocujeme. Čelo výpravy malinko zazmatkuje a tak neplánovaně vyšplháme ještě na jeden nepovinný kopeček. Nevadí, alespoň vidíme nocoviště z nadhledu. Okamžitě se jdu vykoupat do jezera, dnešek byl náročný. Vypral jsem si i skoro všechno nošené prádlo. Pak postavit stan a uvařit. Občas trochu poprchává a nefouká, takže komáři útočí. Jezero je na krajích hodně mělké, všude jsou tisíce malých lososů. Jdu na ryby, nic nechytnu, ale ubiji nějaký čas do večera. Je horko, písek je nádherně vyhřátý, jako u moře. Žene se mrak. Jdu do stanu a spát. V noci tradiční focení nevynechávám.

1.7 Budíček v 7:00, v noci se mi podařil vyfotit skoro východ slunce, v zemi a v den, kdy nezapadá. Spalo se dobře, ženská část výpravy dost kašle. Balíme a vyrážíme na cestu směr Canoe Centrum. Vše, co jsem večer vypral, uschlo. Komáři jsou všude. Snad nás čeká jen 13 km, tak by nás mohlo potěšit půl volného dne. Po půl dne cesty jsme u jezera Amitsorsuaq, v chatě s honosným názvem Canoe Centrum. Název je odvozen od přítomnosti několika kánojí, které zpříjemňují cestu na další chatu. 20 km po jezeru lodí a nebo pěšky okolo. Je to loterie, kde zrovna lodě budou. Cestou Martin nabírá jednu loď, kterou odveze k chatě. Kluci pak následně během rybaření, dokud je klidná hladina, přivezou z protějších břehů další dvě. Jedna se ovšem ukáže hydrostatickou. Ať pádlují jak chtějí, loď nejede. Při příchodu na chatu se tradičně hned jdu koupat a prát. Je vedro, sluníčko pere ze všech sil a kupodivu nelítají komáři. Squatuju postel v kuchyni, vybaluji a dělám si pořádek v batohu.

Jedna výprava nesmyslně vytáhla jednu z kánojí na vrchol kopce k hornímu jezeru. Nějak jim nedošlo, že pak bude chybět pro dopravu na chatu Katiffik. Beru si šortky a jdu se tam podívat, jestli tam nejsou alespoň pádla. Ty které máme k dispozici jsou opravdu dost KO. Stejně jsem kánoj nenašel. Nevěděl jsem, že je tam ještě jedno jezero a nechtěl to menší obcházet. Cestou dolů se dělá zima a začíná nepříjemně foukat. Jsem rád, že už jsem v chatě. Večer přichází místní asi 60ti letá dáma v šortkách a s malým batohem. Později zjišťujeme, že se vracela do Sisimiutu poté, co doprovodila známou po trase treku do Kangerlussuaqu. Máme tři lodě, pro čtvrtou se nemůžeme pro silný vítr dostat. Klidně půjdu pěšky, pokud batoh pojede na lodi, bude to velké plus.

2.7 Noc u jezera Amitsorsuaq byla super. Dům je opravdu velký. V noci přestalo úplně foukat, ale je pod mrakem. Je jasný že jdu dnes pěšky. Na loď se mi nechce a chci fotit a to by z lodě bylo nepříjemné. Včera mi umřel malý vodotěsný foťák. Jen tak, prostě zhasl a šlus. Jedou tři lodě, 6 lidí a všechny batohy. 4 jdeme pěšky, 20 km bez batohů je procházka. Na 13 km máme kontrolní sraz. Samozřejmě čekáme každý na jiném třináctém kilometru. Naštěstí máme dalekohled, vyhodnocujeme situaci a jdeme zpět. 2 km navíc nás už nezabijou. Adam a Pavel mají hydrosatickou kánoj, odkládají vesla, berou batohy a z poloviny jezera jdou také pěšky. Bohužel černý Petr v podobě vlastních batohů na zádech je jejich. Na chatu Katiffik přicházíme kolem 16:00. Rychle stavíme stany, v dálce je vidět i slyšet bouřka. 16:45 je tu. Bouřek je více a střídají se kolem nás. Snad to do rána bude v pohodě a dojdeme do posledního campu. Padají kroupy a fouká silný vítr. 19:45 jdu spát.

3.7. V noci lehce pršelo a ráno fouká vítr. Je jasno a teplo. Dnes máme předposlední den treku. 23 km ke Karavanu. Cestou už budou slaná jezera, bude to horší s pitnou vodou. 8:40 odcházíme od Katiffiku přes malé sedýlko. Jdeme na etapy, už se nikomu nechce na nikoho čekat. Jdu sám, fotím si, až jsem nakonec zcela poslední. Nijak nespěchám, na cestu mám celý den a chci si ji užít. 11:40 dobíráme poslední sladkou vodu. Potkáváme Dánku, je tu sama, jde si vyčistit hlavu.  Cestou se pasu na výborných borůvkách. Nikam se mi nechce, zůstávám sám.15:30 přicházíme ke Karavanu, to je poslední a nebo první bod na ACT. Podle toho, z kterého směru se začíná. Už je tu na cestách docela dost lidí. Sezóna evidentně začala. Stavím stan úplně mimo pod skálou. Peru, koupu se, vařím a koukám po okolí. Ještě se jdu také projít na protější kopec. Času je víc než dost. Začalo pršet. Prchnul jsem do stanu a snad budu spát. Je strašně brzo. Ve 20:00 mě probudí horko. Neprší. Venku je společenská zábava a rozdává se mlsání v podobě Tantum Verde. Přidávám se, droga potěší. Jdu spát. V noci je horko a slunečno. Ani nefotím, tady není co.

4.7. Vstávám v 6:20 a jdu na pravidelnou procházku. Nemám už vůbec nic k jídlu. Měl jsem sebou úplně přesně. Naštěstí, nějak jsem to nepropočítával. Až cestou, od vaření k vaření. Vyrážíme. Po chvilce se dostáváme na písčitou cestu u jakési observatoře. Přijíždí taxi. Chce 300 dánů za osobu. Jdeme pěšky. Po sedmi úmorných kilometrech zastavuje místní borec s pickupem. Bere batohy a asi 5 lidí do města. Ostatní jdeme pěšky. Když dojít ACT, tak celý. A chci fotit.  Kolem 14:00 jsme v Kangerlussuaqu u letiště. Obchod je otevřený a už prodávají pivo. Mají FAXE za 12, kupuji 2 a před krámem piji na ex. Jdu pro další. Lahodný to mok. Taky jsem si koupil francouzský chléb a bramborový salát ve výprodeji. Salát jak od maminky. Po 16:00 jdeme do centra, kde na nás čeká zbytek výpravy. U piva. Jak jinak, ale místní Thajka ho má za 25! Na hostelu potkáváme 3 Čechy. Martin je zná, byli spolu v Patagonii. Svět je malej. JK dispozici je jen 6 kol. 6 lidí jede zítra k ledovci. Já ne, koleno bolí, myslím, že bych to nedal.

5.7. Přes den se flákám kolem města. Nic tu není. Nic pro turistu. Jen hořící skládka a Fergasonovo jezero. Takovej velkej rybník s pitnou vodou pro město. V 18:00 přijela úplně zničená grupa od ledovce. Cestu bych opravdu nezvládl. 6-7.7 Cesta domů je dlouhá. Dlouhé čekání mezi lety. Ale ráno v 10.00 jsem na letišti. Vyzvedává si mně Jaru, žena má a jedeme domů.

Děkujeme za článek a přidáváme odkaz na Honzův blog.