Tenerife - evropská perla Atlantského oceánu

Otravný zvuk budíků přerušuje už tak nepříjemnou noc. Znechuceně se odlepuji od povlečení a než bys řekl „Tenerife,“ seskakuji z palandy. Hodinu na to stoupám noční horskou krajinou strmě vzhůru a temnou noc prosvětluje had čelovek. Cesta na nejvyšší horu Španělska není příliš náročná, ale vysoká nadmořská výška je již pomalu znát. Když chvíli po sedmé hodině přicházíme ke konečné lanovky, máme už prakticky vyhráno a na vrchol aktivní sopky zbývá už jen 160 výškových metrů. Ty zdoláváme poměrně jednoduše a ozářená obloha předznamenává pozoruhodné představení v podobě nejdelšího stínu světa, který jde z povrchu zemského spatřit. Výstup na Pico del Teide (3718 m) je skvělým zážitkem, na který budu dlouho vzpomínat!

Když se vysloví název Kanárské ostrovy, většina z nás si představí nekonečné davy německy mluvících turistů a přeplněné pláže lidí, kteří jen horko těžko překonají práh svého oblíbeného resortu. Přitom je to taková škoda! Kanárské ostrovy, přesněji ostrov Tenerife nabízí svým návštěvníkům velmi pestré prostředí, které na tak malém kousku půdy jen tak nikde nenajdete.

Po krátké vítačce na letišti (na Tenerife jsem dorazil již o den dříve) jsme se se skupinou přesunuli na krátkou koupačku v moři. Úvodní osvěžení nebylo po několika hodinovém cestování od věci a než jsme se dostali do hlavního města Santa Cruz de Tenerife, padla již téměř tma. Nikdo neměl náladu na velké courání po městě, takže jsme skočili na lahodnou večeři a úvodní den jsme zakončili v Jacuzzi nacházející se na střeše našeho apartmánu. Následující ráno jsme se vydali do NP Anaga, konkrétně na stezku Vueltas de Taganana, která je populární díky svému vavřínovému háji. Díky neuvěřitelným vlhkostním a teplotním výkyvům jsou tu podmínky pro rostlinstvo různých vegetačních pásem. 8 kilometrů dlouhá trasa s 800 metrovým převýšením nám nabídla nám nabídla skvělé výhledy na severovýchodní cíp ostrova. Po krátké koupačce na pláži Playa de Las Teresitas, kde se nachází písek dovezený ze Sahary (jinak tu pláže nejsou písečné), jsme si udělali prohlídku městečka San Cristóbal de La Laguna, které patří do UNESCO.

Další ráno bylo ve znamení další návštěvy NP Anaga, tentokrát se jednalo o oblast těsně nad útesy severovýchodního cípu ostrova. Trek s pozoruhodnými výhledy na moře vede skrz zapomenutá osídlení prvních kolonizátorů, kteří sem připluli za účelem pěstování cukrové třtiny. Z vesnice Chamorga jsme sestoupili podél útesů k majáku Faro Punta de Anaga a po krátké koupačce na pláži Roque Bermejo jsme se kolem osady Casas de Tafada se přemístili zpět k autu. Krásný, 12 kilometrů dlouhý trek (1 200 metrů převýšení) byl jeden z nejhezčích, které jsem na Tenerife spatřil. Následující etapa nás zavedla pod vrchol kopce Monte Taborno. Kopec připomínající tak trochu kultovní švýcarskou horu Matterhorn, není nijak vysoký, pouhých 706 m n.m. Je však těsně u oceánu a proto působí monumentálně. My jsme se k němu vydali z vesnice Afur a po strmém výšvihu na hřeben nás uchvátily překrásné výhledy z 600 metrů vysokého útesu. Během 14 kilometrů dlouhého treku jsme zdolali přes 650 metrů převýšení a závěrečná pěšina zpět do údolí nebyla příliš využívaná a relativně zarostlá. V podvečer jsme se přemístili do vesnice Bajamar, kde jsme se chtěli vykoupat v přírodním bazénu vytvořeném na mořském útesu. Vysoké vlny nám však tento záměr překazily. Původní plán spaní v kempu se bohužel kvůli jeho nečekané uzavírce musel změnit na pohodlné ubytko v Santa Cruz de Tenerife.

Druhá část výletu byla ve znamení návštěvy NP del Teide a aklimatizací před výstupem na tento nejvyšší vrchol Španělska. Abychom naše těla připravili na vyšší nadmořskou výšku, udělali jsme si výlet měsíční krajinou k vrcholu Guajara (2 718 m) a celou dobu se nám naskytoval parádní výhled na Pico de Teide (3 718 m). 10 kilometrů dlouhý trek jsme zvládli poměrně rychle a navázali jsme na něj kratším okruhem ve fotogenickém skalním masivu Roque Cinchado, který taktéž připomíná krajinu z jiné planety. Večer jsme strávili sledováním západu slunce a přespali jsme ve stanu kousek za hranicí parku. 6. den výpravy byl ve znamení první části výstupu na Pico del Teide (3 718 m), kdy jsme se potřebovali dostat na chalupu Refugio de Altavista (3 250 m). Při výstupu na Teide má člověk několik možností, jak výstup absolvovat. Buď vyjede pod vrchol lanovkou a zbytek doťapká pěšky nebo si stejně jako my zabookuje dopředu spaní na chalupě Altavista a tím získá povolení pro vstup na vrchol. Cesta k chatě nám zabrala 3 hodiny (7 km / 900 m). Pak je ještě třetí možnost – zažádat o bezplatný permit bez ubytka, ale ten je omezen dobou příjezdu první lanovky a od spodní silnice (cca 2 300 metrů) by člověk musel vyjít zhruba o půlnoci. Naše chalupa otevírala až v 17:00, takže když jsme přišli o téměř dvě hodiny dříve, museli jsme se vyplácnout na terasu a pozorovat okolní mraky. Naštěstí nám to díky super výhledu vůbec nevadilo. Jinak na chatě je voda z kohoutku (všude napsáno, že není pitelná – my jsme ji o převaření pili), několik pokojů (jeden pokoj pro 12 lidí), WC, kuchyňka se sporákem a také konvicí na ohřev vody. Je tu vše co člověk potřebuje, jen si každý musí udělat rezervaci přes internet dopředu (25 euro / osoba) a nevýhodou je, že se nedá rezervace zrušit. Jinak cesta k chalupě na pohodu – nic extrémně náročného.

Ráno vstáváme před 5:00 a vycházíme 6:00 (koncem října svítá před 8:00). Cesta od chaty je dobře čitelná (aspoň já jsem neměl žádný problém) a je potřeba mít čelovku. Pocitově zima příliš nebyla (cca 0 st.) a nejedná se o nic fyzicky extra náročného. 2 hodiny od chalupy na vrchol s přehledem stačí. Odměnou nám za to bylo pestrobarevné nebe a také stín celého vrcholu, který se zrcadlil na západní straně od ostrova. Ačkoliv na vrcholu bylo při postávání chladno, následné dvacetiminutové představení je jednoznačně neopakovatelným zážitkem, který stojí za to vidět. Následně jsme sestoupili kolem přes vulkán Pico Viejo (3 135 m) až k místu Centro de Visitantes de Cañada Blanca. Já šel napřed a doběhl jsem / dostopoval pro auto. Celkově se jednalo o 13 kilometrů s 530 nastoupanými metry a dohromady nám to zabralo lehce přes 6 hodin. Pořád jsme však měli za sebou teprve polovinu dne a nahromaděná únava nás zavedla k moři, do městečka Los Gigantes. Nachází se tu také Lidl, kde jsme nakoupili jídlo na gril a jeli na večer zpět do hor, kde jsou otevřené volně přístupné kempy vybavené vodou, WC a také grily. Skvělý den jsme tedy zakončili opékáním masa a relativně vysoká nadmořská výška (kemp Chio se nachází v 1 600 metrech) měla za následek, že některým účastníkům byla v noci opět zima.

Závěrečné tři dny výpravy jsme strávili dalším trekováním po nejvíc ikonických místech ostrova. Nejdříve jsme absolvovali 13 kilometrů dlouhý (830 m / 5:10 h) okruh z městečka Vilaflor do přírodního parku Corona Forestal, kde jsme navštívili erozí zvrásněný svah z tisíce sešikmených vrstev tufu. Výsledkem je podivuhodný přírodní úkaz. Z měsíční krajiny jsme se další den vrátili zpět do zeleného prostředí a přemístili jsme se do pohoří Teno rozkládajícího se v severozápadní části ostrova. Chtěli jsme zde navštívit soutěsku Barranco de Masca zařezávající se se hluboce do skalních stěn. Ta však byla kvůli sesuvu půdy uzavřena, takže jsme zvolili alternativu v podobě překrásné vyhlídky nacházející se jižně od populárního kaňonu. Odpoledne jsme si dali oběd v našem oblíbeném městečku Los Gigantes a rozhodli jsme se pro vyhlídkovou plavbu na mořských kajacích. Hodina stála 26 euro pro jeden dvojkajak, ale stálo to za to a přestože jsme byli amatéři, nejednalo se o nic náročného.

Předposlední den výletu jsme navštívili turisticky atraktivní Dračí strom (Dračinec dračí -přírodní symbol ostrova Tenerife), absolvovali jsme krátkou procházku po vlnami odráženém pobřeží a po krátké koupačce na pláži Playa de Las Teresitas jsme se přesunuli na prohlídku hlavního města, Santa Cruz de Tenerife. Prošli jsme historické centrum s trhy, prohlídli se známé auditorium a po vydatném jídle v úžasné rybí speciálce (GPS: 28.4681653N, 16.2538650W) jsme se vydali nakoupit zásoby na cestu zpět a následně hurá na hostel nacházející se kousek od letiště. Další den jsme totiž již v 6:15 letěli zpět… Úžasný výlet, který byl velice pestrý a překvapilo mě, že se jedná a atraktivní outdoorový ostrov, kde se ani nepovalečový typ lidí rozhodně nenudí!