O tom, že se nedaleko česko-německých hranic, v srdci Lužického Srbska (dnes spolková země Braniborsko) nachází kraj plný vodních kanálů, mokřadů a komárů jsem ze svých četných pracovních cest věděl díky informačním tabulím, které jsou kolem dálnice. Mám rád vodní toky a vodní turistiku, a tak jsem měl chuť tento kraj trochu prozkoumat. Během pracovních cest jsem na to ale nikdy neměl dost času.
Když jsem loni objevil seakayaky a v zimě googlil kam bych se na nich mohl vydat, objevil jsem i Expedition Club a jeho nabídku seakayakových výprav. A hned první byla do labyrintu kanálů a ramen řeky Sprévy. Nebylo o čem přemýšlet. Nejsem zkušený kajakář, a tak jsem využil možnosti si kayak vyzkoušet na Prýglu (Brněnská přehrada) v rámci kondičního pádlování.
Na srazu v Brně, v 8:00 ráno jsme se sešli všichni, včas a v dobré náladě. Čekala nás cesta přes Prahu (kde se k nám připojili další dva účastníci zájezdu), Ústí nad Labem, Drážďany směr Chotěbuz, kde jsme krátce po polednách zakempili v útulném a udržovaném kempu nedaleko městečka Burg, který se nám stal domovem na následující 4 dny.
Majitel kempu pečuje o svoje hájemství s německou důsledností - na stanovou plochu (tráva posečená přesně podle DIN) je zákaz vjezdu aut, ale pro transport věcí z parkoviště ke stanu má připraveny malé vozíčky. Kemp leží hned vedle jednoho z mnoha vodních kanálů a má svoje vlastní přístaviště (foto 2), které jsme hned po postavení stanů vyzkoušeli při nasedání do lodí cestou na první seznamovací plavbu (foto3).
Odpádlovali jsme si malý, cca 6kilometrový okruh částečně po kanálech tak úzkých, se na nich nešlo s kayakem ani otočit, a kdyby ostružiny na břehu byly zralé, (zatím jen kvetly) mohl bys je trhat v sedě z lodi. Natrénovali jsme proplutí plavební samoobslužnou komorou.
Večer jsme zajeli do nedalekého obchůdku nakoupit něco zásob a hlavně místní specialitu - okurkový rádler (Gurken radler). Okurky se tady pěstují ve velkém a je to asi to jediné, co na podmáčené a vlhké, i když velmi úrodné půdě opravdu dobře roste. Okurky na 1000 způsobů jsou tady zkrátka všude. Dokonce i okurkovou zmrzlinu jsme ochutnali a nebyla vůbec špatná.
Na druhý den expedice byl avizovaný velký okruh Spreewaldem - asi 20 km pádlování s cílem v Lehde, kde jsme ochutnali již zmíněnou okurkovou zmrzlinu, nahlédli do turisty vyhledávaného skanzenu, propletli se mezi spoustou turistických pramic a utekli zpět do klidnějších a turisticky méně exponovaných částí Spreewaldu, kde nám dělali společnost jen všude přítomní komáři a krávy pasoucí se na březích kanálů.
Třetí den nám Cupi slibovala kratší (relaxační) plavbu s překvapením za 3 éčka. Těšil sem se a stálo to zato. Po asi 5 kilometrech pádlování jsme přistáli u jednoho z mnoha mol, vedle malé kavárny.
Koupili si vstupenku a paní nás odvedla přes most k něčemu, co vypadalo jako zahrada oplocená hustým živým plotem z tújí. Nebyla to zahrada, bylo to bludiště, kterým jsme se měli proplést k rozhledně uprostřed a k východu. Zavzpomínal jsem, co píše Příručka mladých svišťů o bloudění v labyrintu chodeb a vyrazil za dobrodružstvím. Úspěch! Příručka mladých svišťů měla opět pravdu.
Odměnili jsme se palačinkou, radlerem a odpočinkem v útulné kavárně.
Na odpoledne byla špatná předpověď počasí, a tak jsme autem zajeli do městečka Lübenn, kde jsme se na zámku seznámili s historií Sprévaldského kraje.
Čtvrtý, poslední den výletu jsme ráno sbalili stany, rozloučili se s kempem, a část výpravy odpádlovala na předem dohodnuté místo, zatímco ostatní naložili lodě a odjeli do nedaleké bylinkové zahrady. Setkali jsme se podle plánu, naložili zbylé lodě a prohlédli si zdejší roviny z Bismarkovy rozhledny.
Všechno krásné a výjimečné jednou končí a ani nám se nevyhnul návrat k všedním dnům. Cestou domů jsme projeli všemi dešti a bouřkami, které se nám za uplynulé dny vyhnuly.
Takže zbývá: DÍKY za krásné 4 dny s partou skvělých a pohodových lidiček a AHOJ zase někdy příště.
Díky za pěkný výlet.
