Zápisky

Když jsem se zmínil známým, že se chystám do Bosny, někteří nade mnou málem udělali kříž. Že prý mě tam zabijí, že se tam střílí. Taková pověst Bosnu někdy provází, kupodivu i desítky

26. duben 1986 se zapsal do dějin jako největší jaderná katastrofa v dějinách. Sto kilometrů severně od Kyjeva explodoval 4. blok jaderné elektrárny Černobyl. Radioaktivní mrak tehdy zahalil západní část Sovětského svazu (hlavně

Sedíme mlčky potmě kolem nevelkého stolu a hladově hltáme skromnou večeři. Zhruba padesátiletý muž se svým třináctiletým synem „číhá“ potichu u kamen a nešikovně na nich připaluje ztvrdlý chleba, jejž nám následně nabízí.

To, že plány jsou jen základní naznačení linií, po kterých se naše cesty mohou, ale také nemusí ubírat, nám připomněly naše aerolinky už pár týdnů před odjezdem, když nám poslaly velmi stručné oznámení

Na letišti se sešla desetičlenná skupina borců a borek s těžkými batohy a nervózními úsměvy. Ještě před odbavením dostáváme od našeho „najstaršiho“ Víťi (tento titul mu přivlastnil taxikář v Almaty) pár gramů do

24.6. Odlétáme z Prahy se společností RyanAir v 6:00 do Kodaně. Na letišti je nás 7, což je většina výpravy. Do Kodaně je přílet plánován na 7:25 a pak máme

Čína. Příjezd do země Mao Ce-tunga vyšel přes všechny hrozby celkem dobře. Kluci na kyrgyzsko-čínských hranicích usmlouvali chlapíka, který nás naložil na korbu svého vozu a hodil přes území nikoho, až k hranicím.

Prvýkrát sme sa rozhodli zveriť plánovanie a organizáciu do rúk profesionálov. Pre naše dobrodružstvo sme si vybrali Expedition club, kde som poznal průvodce Ondru. Stretli sme sa na letisku vo Viedni a po

Je jedna hodina ráno, zima (později zjišťuji, že tohle zima nebyla), pološero, všude klid a ticho, které občas ze stanu přeruší chrápání. První noc venku, má první medvědí hlídka, jsme pět kilometrů od

Byla to třítýdenní poznávací cesta autem. Nevěděl jsem, jaká mít před cestou očekávání. Tak jsem neměl raději žádná. Už přistání v marockém Marrákeši mi způsobilo kulturní šok. Očekával jsem, že hned po přistání

Cesta trajektem, Oslofjord, největší švédský vodopád Tännforsen nebo také čtyřdenní trek v poslední opravdové divočině v Evropě aneb jak jsme byli v Sareku, zdolání nejvyšší hory Švédska Kebnekaise, dechberoucí Lofoty, párty na pláži

Toho času, léta páně 2018, kdesi v Tibetu v oblasti Yarchen Gar, čumím po učastenství na tibetském nebeském pohřbu na oblohu, kterou postupně zaplňují supy. Právě splnili své "povinnosti" a opět vracejí za

Počasí pořád drží, ale po 3 dnech sluníčka přicházejí mraky a je jasné, že zítra bude pršet. Už na začátku Survivalu, když jsme společně řešili jak postupovat, jaká jsou pravidla a jaká rizika

„Výsadek 10. – 12. 5. 2019“. Tak byla nadepsaná obálka, kterou jsem dostal ve čtvrtek 2. 5. k třicátým narozeninám. Nevěděl jsem, o co jde. Brácha Jarda, od kterého jsem dárek dostal, mi v

Ahoj z Lofot, kde právě probíhá Survival Expedition club .cz a protože mám konečně trošku času navíc, tak pro tebe mám první report z průběhu akce. Letos jsem survival pojal trošičku jinak a

Loni v září jsme si s Martinem a Víťou dělali kurz instruktora skalního lezení. Vzdělávali jsme se především proto, abychom tuto část našich životů mohli přenést do výprav Expeditionu. Pro mě ten týden

Takže ahoj, jmenuju se Anička a cestovaní je moje vášeň. Pokud právě někde necestuju, tak nevyhnutelné další cesty právě plánuju. Kromě Zanzibaru za sebou nemám žádné extrémně exotické destinace. Většinou mířím tam, kam

Expedition club jsem si prostě zamilovala. Super parta lidí, skvělí průvodci, nezapomenutelné zážitky... Tak jsem se tedy rozhodla vydat na moji další výpravu a to do Rumunských hor, na Retezat. Jelikož na předchozích

Maroko. Když jsem tuhle zemi v roce 2012 navštívil poprvé, netušil jsem, že se mi v následujících 7 letech stane takřka druhým domovem. Řečeno samozřejmě s nadsázkou. Žít bych zde nechtěl, ale fakt,

Grónsko, ostrov splněné touhy. Právě tak se jmenuje jedna z mála knížek v českém jazyce, která povídá o největším ostrově světa, který jsme se vydali s Expedition clubem objevovat na přelomu června a

Procházíme dětskou školou, kde se na posledních 30 let zastavil čas. Opuštěné třídy pokryté prachem, rozházeným nábytkem a rozbitými okny naznačují, že se na tomto místě už žádného školního zvonění nedočkáme. Opatrně listuji

„Tak hele! Není to až tak nebezpečný jako to vypadá. Zpráskáme to tady po okraji toho sněhového pole dolů a pak to vezmeme traverzem prudce doleva. Ten sníh drží dobře a nemusíte se