Přišlo mi poetické zakončit letošní podivný rok 2020 s Expedition clubem a vykročit do nového, třeba povedenějšího, zase na horách a daleko od lidí. Rozhodnutí přihlásit se na nějakou výpravu přišlo nějak bez

Když jsem přemýšlela, co dělat o silvestrovských chvílích volna, narazila jsem na expedici do Turecka na Lýkijskou stezku. Část programu se skládalo z procházení turistickou stezkou podél pobřeží, částí se jednalo o odpočinkovou

Je chvíli po sedmé hodině ranní a nacházíme se na třetím nejvyšším vrcholu Madeiry, Pico de Arieiro (1 818 m). Čekáme na první závodníky Madeira Island Ultra Trail a přitom nevěřícně koukáme na

Už je tomu pár let, co jsme poprvé navštívili Špicberky a nutno říct, že hned napoprvé jsme si je zamilovali. Je pro nás téměř povinností ukázat tu krajinu i tobě. Tato nehostinná země

Stojíme na místě, které dřív kypělo životem a nyní zeje prázdnotou. Ještě ve 30. letech tu žilo v 80 domech 450 obyvatel a po druhé světové válce jich zbylo jen necelých 60. Po

To by byla pr*el, kdybysme to zítra zase nestihli, říkáme si rozházený na dvoulůžáku v londýnským Hiltonu a tlačíme do hlav všechno hotelový jídlo, co nám rozpočet 25 liber na hlavu dovolí.

Spánek na příšerně tvrdé matraci v hostelu v Dushanbe skončil stejně náhle jako začal. Neúprosně. Sotva jsem zavřel oči, budík utnul právě promítaný film. Ne něžným pohlazením, nebo polibkem, ale tvrdou fackou. Sedm

Nacpat skoro tři týdny z expedice po západním pobřežím Afriky do jednoho článku je fakt nemožný. Každej den - možná teda skoro - by si zasloužil svůj text a svoje fotky, ale všechny

Může se to zdát jako bláznovství vyrazit v zimě ještě za větší zimou, ale zkušenosti mi říkají, že slovíčko "zima" je velmi relativní pojem. Jinak řečeno, člověk si zvykne na všechno a dokáže

Zima, zadní sedačka auta, šest hodin ráno. Během večera nakydalo 10 čísel čerstvého sněhu a já se probouzím schoulený na sedačce naší expediční devítimístné dodávky. Mohl jsem si libově hovět o pár metrů

Naše cesta začíná už v úterý po páté odpoledne na pověstné D1. Skupinka, která vyráží z Prahy v pět odpoledne tak, aby měla do odjezdu z Brna aspoň hodinovou rezervu, zůstává stát v

Ahoj Expedičíci, konec roku pomalu klepe na dveře a sychravé počasí je tak akorát ideální na zachumlání se do postele se svou oblíbenou knížkou. Nebo také na prozkoumání webu Expedition clubu, kde jsme

Uf, to je teda noc! Už dobré tři hodiny nemůžu spát. Převaluji se sem a tam a ačkoliv mám špunty v uších slyším, jak se stanem cloumá silný vítr. Cítím, jak mi ve

A pak to začlo! Nádech… Plesk! Facka přím o mezi oči a jen tak tak lapám po dechu. Jsem celej? Jsem! Tlemím se na celé kolo a pomalu mi začíná být pěkná kosa.

Původně jsme měli vylézt na všech 17 tisícových vrcholů Krušných hor. Bohužel se to zvrtlo. Jeden den přišla bouřka a zdolané tisícovky jsme přeměnili na utracené tisícovky. Na druhou stranu se nám podařilo