Slunná Mallorka, vícedenní přeběh trasy GR 221, dá se běžet pouze v kraťasech, skvělé jídlo a jarní příroda. Tohle chci zažít!!!

Středa 5.3.

A je to tady, dovolená začíná! S prvními účastníky se potkávám už ve 4:45 Brně. Samozřejmě tu nesmí chybět náš průvodce Ondra. Proběhne prvotní seznámení a vyrážíme směr Vídeň letiště, kde bychom se měli setkat se zbytkem skupiny. I přes brzké ranní vstávání jsme pozitivně naladěni. Nikdo z nás pořádně neví, co má očekávat, ale těšíme se moc. Ve Vídni se k nám připojují holky ze Slovenska a dále je tu mužská část našeho osazenstva. Chlapci vypadají velmi mile, tak doufám, že i sranda bude.

Někteří jsou již ustrojeni v běžeckém včetně bot a malého batůžku. Holt profíci. Pak jsem tu já se svým růžovým kufříkem jako kontrast. Tady se pozná, kdo jede na přeběh poprvé. Jsme kompletní parta 10 lidí a Ondra. Nasedáme do letadla. Vedle mě zrovna sedí postarší manželský pár a vytahuje klobásky. To to voní říkám si, ale bohužel se nechtějí dělit. Musím si počkat na nějakou specialitu až na Mallorku.

Přistáváme na letišti Palma de Mallorca a taxíkem jedeme na naše první ubytování. Naše ubytování kromě apartmánů funguje i jako hostel. Místnost s postelemi, kde má každý svůj osobní prostor krytý pouze záclonkou, co se odehrává za ní je otázkou. Obsazenost lze poznat dle bačkůrek u postele. Už se smiřujeme s touto variantou, ale nakonec máme pohodlný apartmán, kde se můžeme rozdělit, jak chceme. I teplá voda teče, co víc si přát. Nejdříve se vydáme do supermarketu pro nějaký ten oběd a jiné dobroty. Naše první společná fotka vznikla před gotickou katedrálou Panny Marie.

Co se týče počasí zataženo a mraky. Péřovky někteří z nás ještě ani nesundali. Nevím, kdo říkal, že na Mallorce se dá být v kraťasech celoročně 😊. Krásné slunečné fotky z našich domů nám připadají jako výsměch, ale snad se počasí zlepší. Následuje Ondrovo historické okénko o památkách města. Poté se vydáme na společnou procházku městem, a nakonec najdeme i 100 let starém pekařství Forn Teatre.

Měli jsme rozchod po městě na nákup suvenýrů, místo toho jsme chodili sem a tam. Katedrálu jsme vyfotili snad ze všech úhlů, co se dalo. A pořád se nám ztrácel člen naší party Zdeněk, což pokračovalo i další dny. Musíme si ho hlídat, je takový menší nenápadný, ale šikovný. Po 10kilometrové procházce městem se někteří z nás rozhodli pro seznamovací 5 km běh. Zjistili jsme, že jsou tu pěkné cestičky na proběhnutí nedaleko našeho ubytování.

Večer se pak nesl ve znamení místního tapas a pár pivek. Každý řekl něco o sobě a své běžecké historii. A pak už honem do postele ať načerpáme síly na další dny. Prostor pro další seznamování bude ještě určitě. Už po prvním večeru je vidět, že se sešla velmi zajímavá parta se smyslem pro humorem a nadšením. No uvidíme, co bude dál.

Čtvrtek 6.3.
20 km, ↑ 1 150 m

Po snídani balíme naše běžecké batůžky. Důkladně musíme zvážit co si vezmeme. Co si zabalíme s tím poběžíme celých pět dní. Musíme se rozloučit s našimi kosmetickými přípravky, jídlem a dalšími věcmi, co si můžeme dokoupit. Civilní oblečení si zde necháme, při zpáteční cestě domů si ho vyzvedneme. Následuje zátěžová zkouška batohů a vyrážíme na zastávku. Autobusem se přesuneme do městečka Port d’Andratx, odkud GR 221 startuje. Předtím nesmí chybět ranní kávička, náš povolený doping. 

Úvodní fotečka, zapneme hodinky a pomalu se rozbíháme. Všichni jsou zatím pěkně vysmátí. Počasí vypadá slibně, i sluníčko vykukuje. Lidé na nás koukají, ale žádné ovace nepřichází. Dělíme se na skupinky dle výkonosti a zkušeností, snažíme se držet společně. Zkušené kamzíky máme v čele a Ondra to jistí zezadu. Případně nás posbírá při cestě a povzbudí.

Někteří z nás nemají chytré hodinky nebo stažené mapy. Jsme tak odkázáni na svojí intuici, věříme ukazatelům nebo se snažíme doběhnout kluky, kteří vše mají v hodinkách a trasu si pečlivě nastudovali. Postupně stoupáme, jsme blízko pobřeží a kocháme se výhledy na ostrov Dragonera. Za běhu stíháme ucucávat vodu, případně zastavíme a dáme si kousek tyčinky. Hůlky se do kopce občas hodí.

Klikatá cesta nad mořem nám umožňuje rozhled do širokého okolí. Musíme stíhat koukat taky pod nohy, neboť kameny jsou zrádné. Sbíháme do vesnice Sant Elm. Dokoupíme zásoby vody. Zastavíme na písečné pláži, nikdo z nás nemá odvahu se jít otužovat v průzračném moři. Pokračujeme dále. Občas ucítíme i vůni květin. Za běhu stíháme i konverzovat, rovinka nám příjemně ubíhá.

Dobíháme k našemu ubytování. Dle popisu majitel má být přísný Němec. Při příchodu nás však přivítá milý pán a jeho dva psi. Dostaneme plechovku s pivem na osvěžení. Přiťukneme si na náš první skvěle zvládnutý den. Dnes budeme spát všichni hromadně v jedné místnosti na palandách. Uvnitř je snad větší zima než venku. Bohužel jako ve většině Španělska se ve vnitřních prostorech netopí. Naše propocené svršky pověsíme ven, stejně tak boty smradlavky dáme raději na vzduch. Postupně se vystřídáme ve sprchách. Bohužel ani teplá voda není teplá. Čekám, jestli se to třeba po pár minutách nezlepší, ale teče jen vlahý proud střídavě se studenými. Nevadí, něco vydržíme. Oblékneme si to nejteplejší, co s sebou máme. Někdo zatouží po odpočinku a zachumlá se do deky, zbytek se vydává na průzkum okolí.

Naše kroky vedou k moři. Cesta nebyla zvolena příliš dobře, trochu se musíme prodrat k cíli. Vítr trochu fouká. Po cestě se ale zahřeji tak, že sundávám i zapůjčené rukavice 😊. Ty jsem samozřejmě nechala doma, protože na Mallorce je přece nebudu potřebovat. Na chvilku si sedneme na kameny a hledíme do dáli na moře. Cesta na zpět je poněkud komplikovanější. Přidržujeme se kamení a snažíme se dostat na normální cestu. Nevybrali jsme si zrovna dobrou trasu. Ondra nás zapomněl varovat, že je to sice kratší cesta, ale za to horší. Po pár popíchání od roští, jsme se nakonec probrodili k ubytování. Příště si dobře rozmyslíme, zda se vydáme na další výlety. 

Odměnou byla výborná večeře od majitelovi ženy. Nechyběl citrónový dezert a skvělé červené víno. Večerní romantika při svíčkách. Jen nám byla trochu zima, tak jsme chtěli přinést deky na spaní. Bohužel přes přísného Němce to neprošlo. Kluci se snažili s ním hovořit německy, ale bez reakce. Moc tomu nerozumíme. Večer byl opět ve znamení dobré nálady. Mé obavy, že v noci bude určitě někdo chrápat se nenaplnily. V noci bylo hrobové ticho a na stropě lezl jen pavouk. Usnuli jsme v našem „teplém“ pyžámku (tričko s dlouhým rukávem, legíny a mikina) ve kterém chodíme i po venku, jelikož teplejší věci nemáme. Snažíme se ho moc nezašpinit.

Sobota 8.3.
33 km, ↑ 1 600 m

Dnešní den je výjimečný, slavíme MDŽ!!! Kluci z naší party se rozhodli nám přichystat překvapení v podobě luxusní snídaně pro celou skupinku. Jak jsou pozorní. Víc si ani nemůžeme před náročným dnem přát. Jsou tu míchaná vajíčka, chorizo, sýry, meloun, rajčátka, avokádo, bagetka, džus, káva, čaj a spousta dalších pochutin. Nevím, jak teď půjdeme do kopce 😊.

Počasí nic moc, zataženo, ochlazuje se. Úvodní stoupání nám dá pěkně zabrat, hůlky to jistí. Dnes to bude více o rychlé chůzi a běhu na rovince nebo z kopce. Místy je snížená viditelnost, snažíme se držet pospolu. Po deseti kilometrech sbíháme do horského městečka Valldemossa. Kluci už si samozřejmě dávají kávičku. I my si dáme něco na povzbuzení. A už zase stoupání. Mlha by se dala krájet, vítr přidává na intenzitě. Všichni vytahují bundy, já se stále ještě otužuji. Vítr mě táhne mírně do strany, mám pocit, že běžím skoro na místě. Kluci jsou hodní, čekají na nás. Následuje etapa delšího klesání. Konečně tu máme i zlom v počasí. Mraky se protrhávají, vylézá sluníčko, hned se nám běží lépe.

Techniku běhu z kopce s hůlkami musím ještě doladit. Sem tam zakopnu o nějaký ten kámen, trochu si zanadávám, jinak příjemná cestička i pěkné výhledy. Přes cestu přebíhají ovečky. Chvilku běžím sama, čerpám energii z přírody. Slyším stále se přibližující cinkání, asi další ovce říkám si. Ohlédnu se a za mnou se řítí kluci a cvakají hůlkami. Chytli druhý dech a předbíhají mě. Další zastávka je pobřežní vesnička Deià.

Sedáme si, dokoupíme zásoby a sníme svačinu. Většinou si dáváme tyčinky, gely, ovoce, pijeme hlavě vodu a doplňujeme cukry. Před námi je posledních deset kilometrů. Pomalu vstáváme, nohy už nám lehce tuhnou, začínáme pozvolna. Čeká nás příjemný úsek, cestičky mezi pomerančovými sady. Našim cílem je romantické město Sóller. Měli jsme původně v plánu jet vláčkem na večeři na pláž, ale počasí nám nepřeje. Zima, vítr, jdeme se raději trochu ohřát na ubytování. Už jsme pěkně hladový, trochu se zkulturníme a jde se na jídlo. K večeři jsme si objednali, jak jinak než naše oblíbené tapas pro celou skupinu. Máme tak možnost ochutnat od každého něco. Výborná volba! Kvalitní pití nesmí chybět. Připíjíme si na další skvělý den. Doufáme, že naše nohy ještě něco vydrží.

Neděle 9.3.
27 km, ↑ 1 700 m

Probouzí nás bubnování dešťových kapek. Díváme se do mobilu na sedm různých předpovědí, celodenní déšť nás ovšem nemine. Dnes to bude náročnější, špatné počasí, žádné městečko na plánované trase, jenom my a příroda. Snažíme se být ale optimističtí. V klidu si dáme snídani. Doplníme si zásoby jídla a pití na celý den. Oblékneme si kraťasy, s bundami váháme, zda si je vzít či ne. Ondra nás přesvědčuje, že bunda zatím není potřeba. Vyrážíme.

Uběhneme tak 300 m, déšť nabírá na intenzitě, schováváme se pod střechu nejbližšího domu. Nevím, kdo říkal, že to nebude tak hrozné 😊. Nasazujeme bundy a pokračujeme dále. Alespoň pořádně otestujeme nepromokavost našich věcí. Někteří mají dokonce i nepromokavé batohy, ostatní se musí spolehnout na vodotěsné vaky. Už po prvních kilometrech máme promočené boty, pěkně to čvachtá. Budeme v nich muset vydržet dalších 20 km. Před námi je dlouhé stoupání, mákneme si. Už si z toho děláme srandu, ale vlastně si to i užíváme. Občas se někde probrodíme, sem tam i fotku uděláme. Musíme dávat pozor na kluzké kameny. Skoro nezastavujeme, abychom neprochladli. Kluci už jsou daleko před námi. Ondra zůstává s naším holčičím týmem. Teď nás konečně čeká pěkná dlouhá rovinka, kde to můžeme pořádně rozběhnout. Malebným údolím se dostaneme k přehradnímu jezeru Cúber. Kromě oveček schovaných pod stromy, jsme tu nikoho nepotkali. A je tu poslední úsek stoupání tohoto dne.

Začínáme lehce pociťovat únavu, jsme mokrý, fouká vítr a je nám zima. Schováme se na chvilku do závětří za kámen. Dáme si svačinu na povzbuzení. Mám tak zmrzlé ruce, že nedokážu pořádně rozdělat ani obal tyčinky. Musíme jít dále. Konečně je tu klesání a s ním se zlepšuje i počasí hurá. Sluníčko nám zlepšilo náladu i zahřálo. Všechno se zdá být najednou zelenější.

Konečně dobíháme do restaurace, kde už nás vítají kluci. Jelikož jsou to rychlí zkušení běžci a hnala je zima, už tu vesele odpočívají nějakou dobu. Dáme si zasloužené jídlo a hlavně pivo. Jen co se vzpamatujeme, pokračujeme na ubytování, které už naštěstí není daleko. Nachází se kousek od kláštera Lluc. Teď ze sebe všechno rychle svléknout a převléknout se do suchého. Obsadili jsme snad všechna topení, co tu jsou. Ve spodním patře se nachází dokonce i kamna, kde nám pěkně vyschnou naše boty. Pocit hladu a žízně je stále. Povečeříme a zhodnotíme dnešní den. I za nepříznivého počasí jsme šli dál a dál. Nikdo si moc nestěžoval. Vzájemně jsme se povzbudili a zvládli to, i když ubývalo sil. Dnešní noc bude zajímavá. Spíme na starších rozvrzaných palandách. Jakmile si lehneš, zapadneš do dolíku. Když se pohneš slyší to všichni. A navíc tu v místnosti spí i jiné osoby. Dobrou noc.

Pondělí 10.3.
18 km, ↑ 300 m

Čeká nás závěrečná etapa celého přeběhu. Po snídani se díváme na předpověď počasí. Stále to ukazuje déšť, pozitivní zpráva, že mírnější. Boty nám naštěstí vyschly. Tak jdeme na to. Na prvních kilometrech nastoupáme poslední výškové metry. Pak už následuje jen seběh mandlovými sady a rovinka do cíle. Déšť není tak hrozný. Běžíme po širších cestách a jsme celkem schovaní pod stromy. Akorát pěkně nahození od bahna. Lepší je si držet odstup od ostatních. Někteří si před civilizací stihli ještě umýt nohy v řece.

Už vyhlížíme městečko Pollença, kde naše trasa oficiálně končí. Sluníčko svítí. Přibíháme do města jako vítězové. Byla to pořádná jízda. Nohy dostaly celkem zabrat, těšíme se až se přezujeme. Za odměnu si dáme ještě nějaké dobroty. Pochodíme po městě, než nám pojede autobus. Uděláme si závěrečné fotečky na památku. Autobusem se dostaneme zpět do města Palma de Mallorca. Po cestě na naše úplně první ubytování stihneme lehkou svačinku. Na ubytování dáme teplou sprchu, oblečeme si civilní oblečení a vyrážíme na nákupy.

Večer se vydáme do města na večeři. Každý si objednal pro změnu jídlo dle vlastního výběru. A bylo to opět výborné. K tomu pivo nebo sangria. Po cestě zpět jsme dokoupili zásoby pití na večer.  Na ubytování jsme si užívali pohodu, zpěv a tanec až do ranních hodin. Postupně jsme začali odpadat do postelí.  V hlavě nám vše ještě doznívalo.

Úterý 11.3.

Ráno jsme si připravily pro kluky překvapení. Protože na nás byli po celou dobu tak hodní i my jsme jim na oplátku připravily snídani. Bylo to krásné společné zakončení. Bohužel my, co letíme přes Vídeň, už musíme odjet na letiště. Nastává tedy čas loučení. Zbytek skupinky odlítá později. Kluci nám pak poslali ještě fotku, jak si dávají na terase kávu se zmrzkou a sluní se. To je jasné, že bude krásně, když odjíždíme :D.

Bylo to peckové. Sešla se skvělá parta lidí, pořád jsme se jen smáli. I když jsme neměly úplně typické počasí pro Mallorku, uměli jsme si to užít, a to je hlavní. A v kraťasech se tu dá běhat opravdu pořád. Těšíme se na další takové akce 😊 Děkujeme našemu průvodci Ondrovi.