Cesta trajektem, Oslofjord, největší švédský vodopád Tännforsen nebo také čtyřdenní trek v poslední opravdové divočině v Evropě aneb jak jsme byli v Sareku, zdolání nejvyšší hory Švédska Kebnekaise, dechberoucí Lofoty, párty na pláži Kvalvika a spousta dalších nezapomenutelných zážitků.

Jak to celé začalo
Nakládáme věci, sedáme do auta a odjíždíme. Výprava je zahájena. Naše sestava čítá sedm lidí, přičemž každý jsme úplně jiný, ale zároveň nás spojuje láska k přírodě, horám, cestování a lehkému bláznovství, bez kterého bychom nejspíš ani nemohli jet. Náš šéf výpravy, milovník historie a průvodcovství, Adam, nám krátí cestu přednáškami o zemích, kterými projíždíme, a občas nám klade zákeřné kvízové otázky. Po cestě prší, je tma a zima, většinu cesty jsme prospali.  Přijíždíme do Dánska a čeká nás nalodění na trajekt, který nás zaveze do Osla. V průběhu plavby nás po obou stranách obklopuje fjord, z jehož krásy zůstáváme naprosto unešení.

Jak nás spojují sociální sítě
Plavba se blíží ke konci a náš průvodce Adam nás informuje, že jakmile na lodi začnou hlásit, ať jdeme k autům, tak to máme udělat. Taky podotýká, že to určitě uslyšíme, až se všichni pohrnou ven. V tu chvíli si říkám, proč to tak řeší, vždyť je to jasné. Pak Adam ještě zkušeně dodává, že kdyby náhodou někdo k autu nedorazil, tak sraz bude hned u výjezdu z lodi, ať se potom nemusíme hledat a nahánět po Oslu. Nakonec nás z trajektu v autě odjíždí pouze pět. Ano, takhle jsme započali náš pobyt v Norsku :-D A to ani není všechno, protože následně zjišťujeme, že domluva „počkáme se u lodi“ nebyla tak jednoduchá a naše ztracená dvojice zamířila opačným směrem. Naštěstí však žijeme v době mobilních telefonů a naše kamarády se nám nakonec podařilo vypátrat. V plném počtu se tedy dostáváme k prohlídce Osla. Z této krátké prohlídky Osla mě osobně nejvíce pobavilo vyprávění o tom, že mají Norové tolik elektřiny, že si s ní v zimě vytápějí chodníky, aby nemuseli odhazovat sníh.

První kopec, hurá!
Opouštíme město a jedeme k nástupu na první kraťounký trek. Vyrážíme spát na kopec Nevelfjell (1092 m.n.m.), na jehož vrcholu se tyčí malebná chaloupka, která nám poskytne přístřeší.  Po snídani začínáme den jógou pod vedením našeho nejlepšího osobního jogína Jančího. Po cestě k autu si kluci ještě dělají zastávku na malou dávku otužování v opravdu ledovém jezeře. Nyní už se přesouváme do norského Lillehammeru, kde se v roce 1994 konaly zimní olympijské hry. Máme štěstí a právě zde skupinka mladých sportovců trénuje skoky na lyžích, a tak je nějakou chvíli s údivem pozorujeme, než pokračujeme dál. Zima, vítr, pod nohama sníh a ze shora déšť. Dobrá nálada, vtípky a úsměv na tváři nás přesto neopouští.

Autem přejíždíme do švédského města Åre, kde nás ještě čeká kratší trek na vrcholek menšího kopce, kde dnes budeme nocovat. Brzo ráno jsme vstali, uvařili si snídani, sbalili stany a vyrazili na dnešní výšlap. Při cestě na vrchol Åreskutan (1420 m.n.m.) jsme se trošku zapotili, protože přišel první sníh a okusili jsme nelibosti zdejšího počasí. Sestup si ale náležitě užíváme a náladu nám nekazí ani promoklé oblečení a boty.

Noc trávíme v za mě asi nejlepším kempu v Jokkmokku. Tam potkáváme moc milý český pár, který se s námi hned pouští do řeči, a také navazujeme kontakt s naším německým sousedem, s přezdívkou Fric. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že Fric si nás příliš neoblíbil.  Každopádně se stal hlavním bodem našich rozhovorů tohoto večera. V kempu jsme ještě vysušili oblečení, vyždímali boty, nabrali síly a užili si poslední střípky civilizace na následujících několik dní.

Místo ležící v samém srdci švédského Laponska, poslední opravdová divočina Evropy. Krajina připomínající Aljašku pokrytá příkrými horami, tajícími ledovci, rozbouřenými řekami a velkou škálou potoků stékajíc z vrcholků hor. To vše a mnohem víc je Národní park Sarek. Leží severně od polárního kruhu, v okrese Jokkmokk. Značené cesty zde opravdu nehledejte, tady na vás čeká jen okouzlující, člověkem nedotčená příroda, která vám vyrazí dech.

Čtyři dny jsme se toulali po vlastní ose až do srdce Sareku, urazili okolo 80 km a taky si střihli záchrannou akci, kdy jeden z nás nebyl kvůli problémům s kolenem schopen pokračovat. Proto musela být přivolána helikoptéra, která našeho parťáka transportovala do nemocnice. Toho si tam následujícího dne vyzvedáváme a posilnění a zregenerovaní po sauně pokračujeme k nejvyšší hoře Švédska, Kebnekaise (2103 m.n.m.)

Večer jsme postavili stany cca 6 km pod vrcholem a ráno se skupinka čtyř neohrožených, které nezastavilo ani chladné počasí a náročný terén, vydává dobít vrchol. Večer se vyčerpaní, ale zároveň šťastní z úspěšného výstupu vrací zpět k autu. Vzhledem k neustále zhoršujícímu se počasí jsme všichni rádi, že nás čeká přesun autem. V noci přijíždíme do kempu, kde se děje něco až neuvěřitelného a naprosto úžasného. Adam nám oznamuje, že mají volné nějaké spaní uvnitř! Možná se teď smějete, ale vyhlídka teplé postele, topení a možnosti vysušit si věci nás doslova pohladila po duši. Souostroví Lofoty táhnoucí se na severu Norska nás naprosto ohromilo svými příkrými nespoutanými horami spouštějícími se kolmo k moři, nedotčenými plážemi obklopenými skalami, půlnočním sluncem a malebnými rybářskými vesničkami.

Hned ráno vyrážíme z kempu do rybářské vesničky jménem Nussfjord. Jedná se o jednu nejstarších a nejzachovalejších vesnic na Lofotech. Nad vesnicí se tyčí vysoká a zdola vypadajíc i ostrá skála. Adam se usmívá a oznamuje nám, že tam nahoře dnes spíme. Je půlnoc a my sedíme na vrcholku kopce omámeni jedinečnou scenérií. Když Adam říkal, že z vrchu budou nádherné výhledy, tak nás nikoho ani ve snu nenapadlo, jak nádherná podívaná se nám pak ve skutečnosti naskytne. Slunce přibližující se k obzoru, ale než stíhá zapadnout, tak už znovu vychází. Neskutečná krása přítomného okamžiku, který si přejete, aby nikdy neskončil. Pohlcující chvíle, ve které si neuvědomujete víc než jen to, co je tady a teď. Všechny myšlenky a starosti jsou rázem pryč, veškerá zátěž vás opouští a cítíte jen tu svobodu, volnost, pokoru a nespoutanost.

Chlebíčky, pivo, slunce, pláž, grilování, péřové bundy, koupání v moři. Tak jsme prožili čas na Kvalvika Beach. Oblékáme péřovky, balíme batohy a vyrážíme na pláž. Ale ne na ledajakou, naše kroky směřují na známou Kvalvika Beach, kterou můžete znát z filmu Na sever od slunce. Zatímco pomalu sestupujeme k pláži, nemůžu téměř ani uvěřit svým vlastním očím. Tak krásná ta pláž je. Stavíme stany a jednoho člena naší výpravy zde čeká malé překvapení. Jelikož Bóďa slavil narozeniny, tak jsme mu na pláži přichystali překvapení v podobě přáníčka a srdíčka vyskládaného norskými pivy. Co vám budu povídat, dojemný to okamžik :-D

Na závěr bych chtěla velmi poděkovat Expedition Clubu za to, že pořádá tak skvělé akce, našemu skvělému průvodci za profesionálně zvládnutou organizaci a v neposlední řadě velké díky všem zúčastněným za skvělou atmosféru v průběhu celé výpravy. Tak zase příště ahoj! :-)