Ondřej Švirák

Po předchozí zkušenosti s D1 skoro nevěřím, že do Brna dorážíme s dvouhodinovou rezervou a ještě stíháme chvíli pokecat v klubovně, než se v kolem desáté nalodíme do Fridtjofa. Posádka na střídačku usíná,

Přišlo mi poetické zakončit letošní podivný rok 2020 s Expedition clubem a vykročit do nového, třeba povedenějšího, zase na horách a daleko od lidí. Rozhodnutí přihlásit se na nějakou výpravu přišlo nějak bez

Když jsem přemýšlela, co dělat o silvestrovských chvílích volna, narazila jsem na expedici do Turecka na Lýkijskou stezku. Část programu se skládalo z procházení turistickou stezkou podél pobřeží, částí se jednalo o odpočinkovou

To by byla pr*el, kdybysme to zítra zase nestihli, říkáme si rozházený na dvoulůžáku v londýnským Hiltonu a tlačíme do hlav všechno hotelový jídlo, co nám rozpočet 25 liber na hlavu dovolí.

Naše cesta začíná už v úterý po páté odpoledne na pověstné D1. Skupinka, která vyráží z Prahy v pět odpoledne tak, aby měla do odjezdu z Brna aspoň hodinovou rezervu, zůstává stát v

Uf, to je teda noc! Už dobré tři hodiny nemůžu spát. Převaluji se sem a tam a ačkoliv mám špunty v uších slyším, jak se stanem cloumá silný vítr. Cítím, jak mi ve

A pak to začlo! Nádech… Plesk! Facka přím o mezi oči a jen tak tak lapám po dechu. Jsem celej? Jsem! Tlemím se na celé kolo a pomalu mi začíná být pěkná kosa.

Původně jsme měli vylézt na všech 17 tisícových vrcholů Krušných hor. Bohužel se to zvrtlo. Jeden den přišla bouřka a zdolané tisícovky jsme přeměnili na utracené tisícovky. Na druhou stranu se nám podařilo

Minulý rok jsem si poprvé vyzkoušela putování horami od chaty k chatě a naprosto se do tohoto způsobu cestování zamilovala. Pohodlíčko pod střechou, takže odpadají kilogramy na zádech i stresy z nepřízně počasí,