Slečna přes fakturace a přihlášky, paní Colombová, Kristýna Klusáková nebo prostě jen Kika. Bez některých lidí bychom se v Expedition clubu neobešli a u Kiky to platí dvojnásobně! Je to naše pravá ruka, nositelka radosti a dobré nálady, která má na starosti širokou škálu dovedností spojenou s back officem. Každým dnem čeká narození potomka a musela tak své expediční žezlo předat své nástupkyni Tereze Cupákové.

Kolik let jsi u nás pracovala a jak jsi se do Expe vůbec dostala?

Do Expe jsem přišla na podzim 2017, takže to bude necelých 5 let. Dostala jsem se k tomu úplně náhodou přes Sabču, dneska už manželku od Martina Ksandra, se kterou jsme se spolu pracovali v brněnském Impact Hubu. Ze začátku to byla jen práce na pár hodin v měsíci, ale postupem času se to rozvinulo na půl úvazek, který jsem vždy kombinovala se školou a dalšími pracemi často v jiném oboru, abych se nenudila. :D Expedition club jsem do té doby vůbec neznala a musím říct, že první dojem byl parádní a už po prvním netradičním pohovoru s Martinem (a Sheilou) jsem věděla, že to chci zkusit.

Spousta lidí Tě vnímá jako paní Columbovou. Často se o Tobě mluví, ale dost účastníků se s Tebou nikdy nesetkalo :-) Mohla bys nám popsat obsah své práce?

Pokud bych měla svoji pozici pojmenovat jedním slovem, tak bych to nezvládla. V popisu mailu mám napsáno fakturace a přihlášky jako univerzální pojmenování, ale ve skutečnosti těch aktivit bylo vždy mnohem více a během těch pěti let se moje pozice dost změnila. Na začátku šlo pouze o základní komunikaci s účastníky, vybírání peněz za akce a tvorbu nástěnky v expediční klubovně. Postupem času těch aktivit přibylo. Více do hloubky jsem začala řešit i celkové firemní finance, akce, komunikaci s účetní a celkově jsem se snažila o to aby back office fungoval a bylo v kanclu vše potřebné pro práci. Hodně věcí jsme řešili společně s Marťasem, který měl dříve na starost velké množství administrativy, kterou s narůstajícím množstvím expedic a svých vlastních průvodcovských aktivit už nemohl sám zvládat.

Nechtělas někdy zkusit práci průvodkyně? Řekněme, že bys čistě teoreticky začala průvodcovat. Do jaké destinace by Tě to nejvíce táhlo?

Čím víc průvodců znám, musím říct, že tato role není vůbec jednoduchá. Měla jsem možnost to vidět jak z pozice kanclu / průvodce, tak i víckrát ze strany účastníka.  Ne vždy jdou věci podle toho, jak si to člověk naplánuje a ustát průvodcovskou roli v těchto situacích není podle mě vůbec jednoduché. A i když by mě větší možnosti cestování a poznávání nových lidí lákali, tak zatím určitě nemám tolik zkušeností na to, abych si na tuto roli troufla. Uvidíme, možná v budoucnu na nějakou menší jednodušší akci kývnu, ale zatím si plně užívám roli účastníka.

Druhou otázku zodpovím tedy spíše z účastnické pozice. Upřímně mě lákají skoro všechny akce, na které bych mohla mít zkušenosti a to nejen ty, kde jsem ještě nebyla, ale určitě bych se do spousty destinací chtěla vrátit. Z menších akcí bych se jela ráda podívat například do Bulharska nebo Rumunska. Z těch větších mě láká například Nepál s Kubou Frankem, Jižní Amerika s Honzou Žertem a nebo hory ve “stánech” s kýmkoliv z expe týmu. :)

Bydlíš kousek od Tišnova v malé obci Unín. Tvůj přítel je zemědělec. Umíš si představit, že by ses časem přeorientovala na zemědělství nebo jsi spíš kancelářský typ?

V budoucnu bych se chtěla této oblasti o trochu více věnovat. Moc se mi na tom líbí to souznění s přírodou a to, že i touto cestou jí člověk může něco málo vrátit. Kombinace více různých aktivit mi vždy vyhovovala a dokážu si představit kombinaci právě nějaké fyzicky náročnější práce s tou kancelářskou, protože vše má něco do sebe. Vlastně už teď často i necíleně se snažím vypomáhat ve volném čase, ale jde spíš o nějaké menší pomocné práce nebo o grafické aktivity, které mě baví.

Časem bych chtěla směřovat k tomu, abych měla sama nějakou větší aktivitu, kterou bych měla celkově v této oblasti na starost a mohla bych se v ní nějakým způsobem seberealizovat. Nedávno jsem si i dodělala kurz zaměřený na základní poznatky ze zemědělství, takže těch aktivit, které by mě lákaly mám teď v hlavě hodně, ale zatím si je ještě nechám pro sebe a uvidíme jestli z toho něco v budoucnu vyjde. :)

Ještě při škole jsi pracovala i v dalších firmmách, ale stejně jsi se nakonec rozhodla upřednostnit práci v Expedition clubu. Čím to bylo a plánuješ se po mateřské vrátit zpět do našeho týmu?

Těch prací nebo spíše ve většině případech brigád jsem stihla poměrně dost a jsem za to moc ráda, protože mám díky tomu nějaký základní rozhled ve více oblastech. Zároveň musím říct, že mi každá z prací něco dala a měla jsem vždy velké štěstí na parádní kolektiv lidí, který je pro mě osobně moc důležitý.

První z prací v souběhu byla vinotéka a sýrárna, kde jsem si rozšířila hlavně rozhled v různých druzích sýrů a vín, což určitě není k zahození, ale šlo spíše o takovou studentskou brigádu, na kterou člověk chodí zejména z toho důvodu, aby si při studiu vydělal i něco málo navíc. Následně jsem začala pracovat v  Impact Hubu, kde jsem se poprvé dostala k práci v oboru a pochytila jsem zde spoustu dovedností, ze kterých jsem pak čerpala nejen v práci v Expedition clubu. Následně v Seznamu.cz jsem se naopak dostala více k práci v marketingu, který mě lákal už delší dobu a vybrala jsem si ho i v rámci specializace na vysoké škole. V souběhu s těmito všemi pracemi jsem byla i v Expe, kde jsem nakonec zůstala nejdéle . Hlavním důvodem byl asi skvělý kolektiv lidí, moc se mi líbilo co a jak Expe dělá a také určitá pracovní svoboda, kterou jsem zde vždy měla. Každopádně musím říct, že ne vždycky bylo rozhodování jednoduché.

Pokud by byla v budoucnu možnost, určitě bych se sem ráda alespoň částečně vrátila. Celkově nepatřím mezi lidi, kteří plánují věci moc dlouhodobě dopředu, takže uvidíme, jak to dopadne a kde za pár let skončím. Každopádně je pro mě Expedition club srdcovou záležitostí a moc ráda se sem budu vracet minimálně v roli účastníka expedic.

Máš nějakou zajímavou vzpomínku z Expe, na kterou nikdy nezapomeneš?

Nejsilnější vzpomínky mám určitě hned z první akce s Expe do Indie, na kterou jsem jela jako účastník. Jet do Indie by mě předtím nikdy nenapadlo. Necvičila jsem jogu, neholdovala indickému jídlu ani jsem moc nevěděla o místní kultuře. Na akci jsme narazili na webu Expe poměrně náhodou ještě s mojí kamarádkou a věděla jsem, že v minulosti už se tato expedice pod vedením Barči Ďáskové párkrát jela. Fotky vypadaly skvěle, program také, tak jsme si poslali přihlášky a vyrazili.

Poznali jsme velkou spoustu nádherných míst a skvělých lidí, příšlo mi až neuvěřitelné, že tak rozdílné oblasti se nachází v rámci jednoho státu, kdy jsme i přes mnoho přejezdů procestovali jen jeho malý zlomek. Nejsilnějším zážitkem, byl pro mě čas strávený s malými mniškami, tolik pokory, vstřícnosti a laskavosti na jednom místě jsem ještě nezažila a čas tady strávený byl pro mě i velkou inspirací do života. kromě toho zde pro mě byla i celá řada dalších zážitků jako sjezd řeky Zanskar a Indus na raftech, sjezd třetího nejvyššího silničního sedla Kardung La na kole, jízdu stopem, jízdu na koních či návštěvu místní školy.. Každý den v Indii, ale pro mě byl jedinečným zážitkem. Kromě, míst a zážitků jsme měli i skvělou partu, díky které byly všechny dny plné smíchu, zpěvu a často i tance. Parádní partu lidí jsem měla na všech expedicích, kterých jsem měla štěstí se zůčastnit.

Určitě bych všem doporučila, aby se nebáli přihlásit i na akce, které by na první pohled mohli vypadat, že pro ně úplně nejsou nebo mají obavu z toho jestli je zvládnout. Protože ten pocit, že žádnou akci nemůžu zvládnout jsem měla téměř u všech akcí, které jsme měli na webu. Nakonec jsem zvládla i 5ti denní pochod na Sibiři na těžko, ze kterého jsem dřív měla obavy a bylo to boží. Čím víc se člověk překoná o to větší zážitky a dojmy v něm zůstanou, aspoň já jsem to tak určitě měla. Vlastně mě teď i trošku mrzí, že jsem těch akcí nestihla více a neposunula tak svoje hranice komfortu ještě o trošku dál. :)

V druhé polovině června čekáš narození miminka. Moc gratulujeme! Jak probíhal výběr jména shodli jste se na něm hned? Ptám se naprosto úmyslně, protože právě se se svou přítelkyní nemůžeme shodnout na jménu naší druhé dcery, která se má narodit v říjnu… :-D

Je to tak, už se moc těšíme! Přijde mi až neuvěřitelné jak rychle to uteklo. Na jméně jsme se shodli až překvapivě rychle a hned jedna z prvních variant se nám zalíbila natolik, že jsme již dále nehledali, ale věřím, že třeba u dalšího mimča už to tak jednoduché být nemusí. Těch variant je tolik a každé jméno mi po delším přemýšlení přišlo něčím hezké a zajímavé. Nejtěžší pro nás asi bylo najít takové jméno, které již nemáme v blízké rodině nebo v okolí nejbližších kamarádů, ale nakonec se to povedlo. Tak snad se bude i v budoucnu líbit našemu mimču. Konkrétní variantu ale zatím veřejně prozrazovat nechceme. :)

V kolika letech necháš svoje dítě, aby s námi vyrazilo na výpravu? A nechtěla bys založit ženskou odnož Expe výprav „Tátové s dětmi?“

Určitě se budu snažit svoje dítě/děti v budoucnu podporovat v cestování a objevování nových míst. Přesný věk nevím, uvidíme jak moc to bude cestovatelská a objevitelská duše. V Expe jsem se naučila o cestování přemýšlet trošku jinak a to bych chtěla jednou předat i svým dětem. Jde mi především o způsob poznávání daných míst. Člověk by neměl jen brát, ale i určitým způsobem dávat a moc se mi na výpravách líbil respekt a přístup k místním lidem, přírodě a kultuře, který jsem měla možnost na výpravách zažít.

Jak už jsem zmínila průvodcování mě zatím úplně neláká, ale pokud by v budoucnu akce pro mámy s dětmi vznikla moc ráda se jí zúčastním!

Milá Kiko, chtěli bychom Ti moc poděkovat za všechnu práci, kterou jsi pro nás odvedla! Nejvíc se mi na Tobě líbí, že jsi vždy rozdávala úsměvy a když někdo slavil narozeniny, donesla jsi nějaké milé překvapení. Také si moc vážím toho, že jsi byla mým komplicem v nepití kafe a takhle zůstanu v kanclu posledním mohykánem. Už teď nám moc chybíš a budeš mít u nás vždy dveře otevřené. Děkuji za rozhovor a doufám, že rodičovské povinnosti zvládneš levou zadní! :-)