Naše parta průvodců se několikrát do roka sejde. Jednou za rok je to ale cílený sraz co nejvíce průvodců Expedition Clubu. Po mnoha setkáních v podhůří českých hor, na Vysočině a jiných místech jsme se letos vypravili setkat se pod nejvyšší horou Polska... na Slovensku. A ne náhodou!
Není to náhoda, že jsme se letos rozhodli setkat na Chatě pod Rysmi – pod nejvyšší horou Polska, ačkoliv jsme na slovenské straně. Nebylo to jen kvůli změně prostředí nebo hledání nového rozměru našich srazů. Bylo to proto, že jsme měli konkrétní cíl – dokončit Korunu Evropy. A k tomu nám chyběla právě nejvyšší hora Polska, Rysy. Takže pro nás to nebyl jen tak obyčejný sraz. To byla příležitost uzavřít celou tu epickou cestu, na kterou jsme se vydávali v rámci našich výprav po celé Evropě už léta.
V říjnu, kdy se dny začínají zkracovat a počasí je plné překvapení, se k železniční stanici Popradské pleso začali sjíždět naši průvodci z různých koutů Česka i ze zahraničí. Někteří přijeli vlakem, jiní autem – s velkou skupinou to nikdy nebývá jednoduché a ani tentokrát nebylo. Byli jsme připraveni na všechno: vítr, déšť, mlhu a podzimní chlad.
Pod Žabími plesy začala souvislá sněhová pokrývka v kombinaci se silným větrem, který nárazem profukoval od chaty dolů k plesům. Absolutně skvělá kulisa pro cestu party průvodců na tatranskou chatu!
Chata pod Rysmi, i díky zde nejdéle působícímu chataři - Viktoru Beránkovi, má své kouzlo – není tu elektrické světlo, místo toho se používají tlumené petrolejky, které v kombinaci s krbem vytváří takovou zvláštní, skoro až pohádkovou atmosféru. A když venku pořád pršelo a foukalo, nebylo nic lepšího než ověšet kamna mokrými svršky a usadit se u stolu s partou kamarádů.
Večer, jak to u nás bývá, se nesl v duchu přátelských debat o všech těch zážitcích z výprav, výletů, událostí, zkrátka z života který se neúprosně valí dál. Bylo milé vidět další a další známé tváře v takovém pořadí a rozestupech, v jakých vstupovali do chaty. Vítali jsme se, objímali a podivovali se tomu, jak rychle se setmělo. Když se po večeři všichni usadili a užívali si večer, atmosféra byla naprosto uvolněná. Bylo skvělé být zpátky pohromadě, vidět tváře, které se už dlouho neukázaly, a ještě lepší bylo vědět, že máme před sebou to, co nás všechny spojuje – dobrodružství. Někdo si to dobrodružství naordinoval i po dlouhém večírku a jak takové dobrodružství vypadá můžeš vidět níže:
Je to tady! Poslední evropský nejvyšší vrchol čeká na tým Expedition Clubu. Cesta byla zasypaná sněhem se zmrzlým podkladem. O prošlapanou stopu jsme se nemuseli bát. V našem počtu 30+ průvodců jsme byli pod vrcholem Rysů „co by dup“!
Když jsme stanuli na nejvyšším bodě Polska, věděli jsme, že jsme právě dokončili něco výjimečného. Koruna Evropy je teď oficiálně kompletní, a my jsme se všichni cítili, jako by nám něco neuvěřitelného, co jsme si stanovili, konečně opravdu patřilo. Mlha, vítr, déšť – to všechno k tomu patřilo. Nezůstali jsme tam dlouho, ale i tak to byl okamžik, který budeme mít v paměti na vždy.
Po sestupu zpátky na chatu jsme se rozhodli, že po tak náročném výstupu si zasloužíme dobrý oběd. Po rychlém přebalení jsme hned vyrazili z kopce na Popradské pleso, kde jsme společně s plným horským hotelem poobědvali. U oběda se rozležela myšlenka dalšího relaxu.
Co jiného by mohlo být lepšího než teplá voda v termálních koupelích? Kdo jiný by si ji měl užít, než utrmácená parta průvodců, která několikrát do roka opouští pohodlí civilizace a teď ještě stanula v mlze ve výšce 2 499 m n. m.? Termály byly jako stvořené pro regeneraci – po výstupu na Rysy to bylo jako pohlazení po duši.
Ale termály to neskončilo. Zarezervovali si ubytování a stavili se na báječnou večeři. Pár hodin jsme strávili ve skvělé atmosféře, jedli, debatovali jak si užít zbytek večera. Když se stmívalo, nálada byla ještě lepší – nebylo kam spěchat, nikdo nic neřešil. Byli jsme spolu dlouho, snažili jsme si užít si jeden druhého, než se zase rozprchneme do všech koutů světa.
Byla to skvělá noc. Byli jsme jednoduše rádi, že máme možnost být spolu, bavit se, smát a popíjet (ale rozhodně jsme nezůstali u „pár skleniček“). Užili jsme si to. A když přišel čas, abychom šli spát, všichni jsme věděli, že tohle setkání patří mezi další z těch, co bychom mohli v albu vzpomínek označit štítkem „nezapomenutelné“.
Těší nás, když vidíme všechny průvodce na jednom místě. Dává nám to vědět, že Expedition Club není jen o horách a expedicích. Je to komunita, kde se vytvářejí přátelství, která vydrží i po návratu z hor. A ať už nás příště čeká jakékoliv dobrodružství, víme, že to bude s tou nejlepší partou, která se nikdy nezastaví. Tak co, co bude po Koruně Evropy dál?
