„Výsadek 10. – 12. 5. 2019“. Tak byla nadepsaná obálka, kterou jsem dostal ve čtvrtek 2. 5. k třicátým narozeninám. Nevěděl jsem, o co jde. Brácha Jarda, od kterého jsem dárek dostal, mi v ten večer ještě zaslal emailem oficiální instrukce od Expedition Clubu. Abych byl upřímný, víc informací než z nadpisu obálky, jsem se nedozvěděl :-) . Dostali jsme základní informace, co si s sebou sbalit a na kolik nocí si připravit jídlo. Tak málo informací mi stačilo k tomu, abych dostal cestovní horečku.
Cestování. Dobrodružství. Tajemno. To jsou věci, které v životě miluji. Lehké šimrání v břiše způsobené nedočkavostí a zvědavostí. Přesně tohle se mi odehrávalo v těle od předání dárku až do odjezdu na Výsadek. No, abych byl upřímný, šimrání v břiše se stupňovalo a byl jsem natěšený čím dál tím víc. Dokupoval jsem krosnu a vařič, abych byl připravený na všechno a mohl si během tři dní dopřát teplé jídlo v případě nepřízně počasí. V týdnu před odjezdem jsem si dělal třikrát v kuchyni snídani na vařiči v ešusu. Tak moc jsem se těšil.
Je odpoledne, čtvrtek, 9. 5. Brácha, který jede na Výsadek se mnou, se staví u mě doma, kde si dáváme poslední veliké jídlo a z Českých Budějovic vyrážíme směr Brno. V plánu je k večeru přijet na místo, odkud se v pátek ráno startuje, tedy do klubovny Expedition Clubu v centru Brna. Já měl v plánu stavit se za známými, které jsem dlouho neviděl a Jarda šel vyzvednout na brněnské vlakové nádraží našeho dalšího kamaráda Pepu, který přijel z Plzně. Kolem půlnoci jsme se všichni tři společně sešli v klubovně, dali si pivo, popovídali si a plní elánu z nadcházejícího dobrodružství jsme šli spát.
V pátek nás budí telefon v čase 6:45. Začátek akce je v 8:00 a my chceme být řádně nasnídaní a připravení, abychom mohli vyrazit do neznáma. Kolem půl osmé ráno přicházejí další účastníci Výsadku. Seznamujeme se, rozkoukáváme se. Náčelníci Výsadku – Martin se Sabčou, velí odchod. Bereme krosny, batohy, spacáky a stany a soukáme se do dvou aut. V ten moment to přichází. „Sleduj každou značku, každý ukazatel, všímej si všech maličkostí kolem sebe, které by ti mohli pomoct v tom, abys věděl, kam jedeš.“ Přesně tohle jsem si začal říkat, když se zavřely dveře od auta a my se rozjeli z centra Brna.
První zastávka byla po deseti minutách. Na doplnění poloprázdných nádrží v autě. „No nic“, říkám si. Dobrodružství začne o pár minut později. Pauzu využívám k rychlému nákupu Coca Coly. Adrenalin v těle si žádá cukr :-) Další, podrobný popis akce, nemohu a ani nechci prozradit, protože byste se ochudili o momenty překvapení a celkovou myšlenku Výsadku. Chci proto pospat alespoň pocity, které jsme při třídenním dobrodružství zažili.
Zjistil jsem, a s největší pravděpodobností všichni účastníci Výsadku, že nejdůležitější v životě lidském je být sám sebou. Neztrácet naději a z nekomfortních situací si vytvořit svou výhodu a využít jí k svému prospěchu. Potvrdilo se mi, že čím méně člověk má, tím více dává druhým. Čím chudší kraj, tím jsou lidé veselejší a přátelštější. Že když se člověk směje na ostatní, smích je mu též odpovědí.
"Sleduj každou značku, každý ukazatel, všímej si všech maličkostí kolem sebe, které by ti mohli pomoct v tom, abys věděl, kam jedeš!“
Že hranice možného a nemožného jsou pouze v našich hlavách. Že když je nejhůř, měli byste věřit své intuici – to je vždy nejlepší rozhodnutí. Připomněl jsem si, že bych neměl mít předsudky o lidech, které jsem osobně nepotkal. Zjistil jsem, že všechno je tak trošku jinak. Tři dny na Výsadku mi dalo do života tolik zkušeností a zážitků, z kterých budu roky čerpat a pevně věřím, že jsem potkal minimálně jednu rodinu, kterou budu pravidelně navštěvovat v následujících letech.
Na místě Výsadku jsem nebyl naposledy. Dané místo, lidé i hra mě nadchli natolik, že se v létě tohoto roku chystám na návrat do míst, kde mi bylo tak krásně a opět načerpat tak silnou energii, kterou člověk nezažije každý den.
Děkuji bráchovi Jardovi za nejlepší možný dárek k narozeninám, neb zážitky jsou víc než věci. A Parťákovi Pepovi, protože sdílené štěstí je dvojnásobné štěstí. A veliké poděkování patří samozřejmě Expedition Clubu za zorganizování celé akce. Nevidíme se naposledy!
