Počasí pořád drží, ale po 3 dnech sluníčka přicházejí mraky a je jasné, že zítra bude pršet. Už na začátku Survivalu, když jsme společně řešili jak postupovat, jaká jsou pravidla a jaká rizika nepodcenit, tak jsem všem říkal, že pokud nebude alespoň jeden den pršet, tak jim trasu prodloužím... Tak uvidíme jak to dopadne :)
Team 1: Jirka a Andrej
Kluci neztrácí tempo a viditelně jsou napřed před ostatními teamy. Za den a půl stihli ujít přes 50 km s převýšením 3.500 m nahoru a 3.500 dolů. Když jsem je sledoval na trackeru tak jsem viděl jak se vydávají špatným směrem - mimo trasu. Napsal jsem jim SMS "Běžte západním směrem" a dostalo se mi odpovědi: "Jdeme na snídani." Říkal jsem si, že buď porušují pravidla a používají vlastní peníze nebo našli nějakého dobrodince, který je pozval na snídani. Když jsem se s nimi později setkal, tak se ukázalo, že zaujali jednoho Němce s dcerou, který, když slyšel co mají za sebou a co je ještě čeká a jak trpí :)) tak je pozval na snídani - Andrej si skromně dal jen koláč a kávu, Jirka přihodil ještě vafle - prý ten Němec vypadal, že na to má :)
Potkal jsem kluky před pár hodinami v přístavu v Reine. Měli za úkol přesunout se trajektem do odlehlé vesničky, kde nevede žádná cesta a pluje tam jen malá loďka a to 4x denně - poslední loď pluje v 17:30. To kluci samozřejmě nevěděli, ale vypadá to, že mají prostě štěstí, bylo totiž krátce před pátou a já viděl, že chytli stopa a blíží se k Reine. Šel jsem do přístavu a říkal jsem si, že se tam za nějakou dobu určitě setkáme - když jsem přicházel tak cca 100 m před sebou vidím zastavovat šedého Golfa, z něj vylezly dvě mladé holky - později kluci říkali Novozélanďanka a Američanka - docela hezké a z kufru začaly tahat jídlo a dávat ho klukům, které dovezly. Oba se usmívali a zároveň vypadali zdrchaně - nejlepší strategie pro Survival :D A tak dostali vejce natvrdo, jablka, tyčinky a další jídlo. Navíc holky hned chtěly kontakt, když jsem se přiblížil tak jsem je slyšel říkat, že kluky obdivují a že to jsou stateční architekti :)) Kluci se tvářili skromně a hladově. Pak jsme si chvíli povídali, říkali, že mají v plánu do cíle dorazit s předstihem - možná už o půlnoci - tedy o 17 hodin dřív. Zkrátka byli rozhodnutí nespat a dorazit celou akci. Uvidíme - mají před sebou ještě 10 km a převýšení přes 1200 metrů nahoru a 435 m dolů. A to ještě nevědí o tom, že se trasa pravděpodobně prodlouží :)
Team 2: Adéla a Jarda
Sourozenci se doteď posouvají pomalu, hlavně v noci spali opravdu dlouho - později říkali, že si postavili tak skvělý přístřešek (když jsem pak viděl fotky tak musím uznat, že byl luxusní), že jim prostě přišlo líto v něm spát jen pár hodin :) Takže prozatím jsou ve 3/4 ale času jim už příliš nezbývá a pokud dnes půjdou spát a nepojedou nonstop tak je téměř jasné, že to do limitu nestihnou. Za poslední den a půl ušli cca 40 km s převýšením 2.800 nahoru a 2.800 dolů. Zítra je čeká přesun k trajektu a pak cesta po moři, takže všechno záleží na tom, jak stihnou trajekt...
Team 3: Honza a Tomáš
Tomáš - borec, hasič a voják v jednom se dostal do potíží, protože ho začaly bolet achilovky. Psal mi, že nemůže udělat krok bez toho, aniž by cítil pichlavou bolest, bylo jasné, že pro něj Survival končí. Sednul jsem do auta a vyrazil se setkat s klukama - ti mě čekali po dokončení jedno z přechodů na odpočivadle u benzinky. Probrali jsme situaci a Tomáš byl rozhodnutý - a naprosto správně Survival ukončit. Honza naproti tomu chtěl pokračovat. Vysvětlil jsem jim, že v Survivalu - tedy v soutěži pokračovat nemůžou, protože první podmínkou je dokončit akci spolu. Nicméně jsem Honzovi nechtěl brát možnost užít si připravenou trasu a tak jsem s ním probral trasu, kudy vede a jak by mezi jednotlivým checkpointy postupoval. Pak jsme se domluvili, že v Survivalu bude pokračovat, měl u sebe tracker, telefon i vysílačku a tak během pěti minut zmizel stopovat směr další přechod a já zůstal s Tomem. Trošku smutného jsem ho naložil do auta a domluvili jsme se, že nejlepší bude vyrazit do campu, aby si dal sprchu a trošku si odpočinul. Namazal si achilovky ibalginovou mastí a vyrazili jsme.
Když jsme s Tomem dorazili do campu, tak si šel dát sprchu, pivo a spát. Já měl spoustu energie a tak jsem vyrazil s Darinou - Češkou, která na Lofotech pracuje a kterou jsem tu potkal, na krátký trek a pláž. Po cestě jsme povídali o práci na Lofotech a dostali jsme se k dumpstření - tedy k tomu, jak se dá žít z toho co obchoďáky vyhodí a ty to pak můžeš z jejich konťáků vytáhnout a sníst, protože to ještě není prošlé. Už jsem o tomhle pár věcí slyšel, ale nikdy jsem se o to pořádně nepokusil a tak jsem se potom, co jsem vysadil Darinu, která mi popsala přesně do jakých kontejnerů mám zajít zkusit štěstí :)) - vydal k nejbližšímu obchoďáku - bylo už jedenáct večer a já se začal hrabat v jídle - fakt to funguje, našel jsem super máslo s olivovým olejem a kefír - ten sice nepiju, ale říkal jsem si, že potěším Toma :) Ráno jsem mu vyprávěl o nočním nájezdu na konťáky a nabídl snídani - Tomáš kefír taky nepije.... Nevadí - společně jsme vyrazili do Reine - číhat na Jirku a Andreje. Protože jsme měli kotel času tak jsme zašli do přístavu, prošli všechny obchody a pak si dali dvě piva - jedno stojí 100 NOK - takže necelé 300 Kč. Jídlo v jídeláku jsme ani neřešili - na tohle prostě nemáme :)
Když ale vedle nás ke stolu sedlo pět starších Norů a objednali si každý vlastní pizzu tak mi bylo hned jasné, že to nemůžou sníst :D Když jim servírka odnášela jídlo od stolu tak už jsem na ni za rohem číhal a přesvědčil ji aby nám zbylé - netknuté kousky pizzy zabalila - tak jsme s Tomem měli skoro 3/4 pizzy a zadarmo! Začínal jsem být úplně nadšený z toho, že máme jídlo zadarmo a nakazil jsem tím i Toma. Potom co jsme potkali u trajektu Jirku a Andreje jsme sedli do auta a vyrazili nakoupit zásoby na závěrečnou oslavu = hordy jídla, které budou čekat na všechny, kdo dorazí do cíle. Nakoupili jsme zodpovědně, ale hned ze dveří obchodu jsme zamířili za supermarket ke kontejnerům... A našli jsme úplný poklad - dvě plata koblih, preclíky, maličké donuty a spoustu dalších věcí - pobrali jsme co jsme považovali za vhodné ke konzumaci z první popelnice - ale to už na nás klepala nějaká paní - sebrali jsme konťákové koblížky a utíkali k autu, smáli jsme se, že to je jako ve filmech - kdy na tebe spolujezdec křičí "Startuj! Startuj" a tobě se nedaří to auto rozjet :) Nakonec jsme si vezli na sraz asi 50 konťákových koblížků a preclíky - kluci a Adéla budou nadšení!!!
Zdar!!!
