Pár stupňů nad nulou, skrápí nás intenzivní déšť, pod nohama máme zbytky sněhu a na hřebeni fouká prudký vítr. Jsme promočení a klepeme se zimou. Přeběhli jsme špatně čitelnou pěšinku, po které jsme měli běžet, a už se nám nechce vracet. Potřebuju zjistit, kudy dál, jenže telefon na mokré prsty nereaguje. Ve svých hodinkách bohužel nemám mapové podklady a horko těžko se snažím zorientovat v neznámém prostředí. Do toho si v duchu nadávám, že jsem si s sebou nevzal nějakou pořádnou goráčovku, protože na sobě nemám jediný suchý kus oblečení. Je jaro roku 2019. Uprostřed kosovských hor na mě spoléhá šest promrzlých lidí. Jsem jejich průvodce. Teď je na mně, abych rozhodl, kudy se vydat dál.

O sedm let později jsem zpátky. Garmin používám od roku 2007 a první vybavení od Tilaku jsem si pořídil před více než deseti lety. Za tu dobu se změnilo dost věcí, včetně výbavy, kterou si balím. Tentokrát mám na ruce Garmin fēnix 9 Pro (51 mm) s inReach a AMOLED displejem a v batohu černý Tilak Attack. Před námi je sedm dní běhání mezi Černou Horou, Albánií a Kosovem.

Tenhle kout Balkánu mi přirostl k srdci už při prvních návštěvách. Vápencové stěny, hluboká údolí a o kus dál travnaté hřebeny, po kterých je radost poběhat. Navíc se dá celý Peaks of the Balkans zvládnout s malým 15litrovým batohem, který váží do 3,5 kilogramu. Ráno se sbalit, být celý den s hlavou v oblacích a večer se svalit únavou do postele. Bez stanu, spacáku a těžkého vybavení. Zbožňuji tu volnost, kterou tento způsob výletování umožňuje, a realizoval jsem tak desítky výprav po celém světě.

Letos začínáme v černohorském Plavu a hned první den si přidáváme výstup na Zlou Kolatu. Z hřebene jsou parádní výhledy a já si vzpomínám, jak jsme tady před sedmi lety opatrně postupovali po zasněžených svazích. Tehdejší jarní podmínky nám daly zabrat. Letos nás čeká krásný výstup a potom dlouhý seběh až do Vusanje. Na konci dne máme v nohách necelých 35 kilometrů a přes 2 200 nastoupaných metrů. Na úvodní den solidní nálož!

Právě v takových kopcích dává smysl ClimbPro, funkce hodinek, která při navigaci po nahrané trase ukazuje aktuální i nadcházející stoupání, jejich délku a sklon i to, kolik výškových metrů ještě zbývá do vrcholu. Údaj „ještě deset kilometrů“ totiž v horách znamená pokaždé něco jiného. Odpověď na oblíbenou otázku „jak dlouho ještě nahoru?“ tak může být pro mé účastníky výprav zase o trochu přesnější.

Druhý den pokračujeme z černohorského Vusanje do albánského Thethu a volíme alternativní trasu pod nejvyšší horou národního parku Prokletije – Maja e Jezercës. Potkáváme minimum lidí, kolem nás se nacházejí majestátní štíty hor a člověk neví, kam se dívat dřív. Přesně kvůli tomuhle jsem se chtěl vrátit. Po napojení na hlavní trek mě množství turistů dost zaskočí. Před sedmi lety jsem si odtud odvážel úplně jiný dojem. Příště bych chtěl vést větší část trasy podobnými odbočkami. Tady se nám to rozhodně vyplatilo.

Oceňuji, že můžu mít mapy TopoActive přímo na zápěstí. Sáhl jsem po verzi s AMOLED displejem, který mě nadchnul svou skvělou světelností a perfektní čitelností i na přímém slunci nebo v ostrém horském světle. Je skvělé, že se dá s dotykovým displejem bez problémů pracovat i za deště a prohlížení map je oproti předešlým Garminům znatelně svižnější. Přes předplatné Outdoor Maps+ lze přidat i satelitní snímky, takže se dá podrobně prohlédnout okolní terén. Vícepásmová GPS se SatIQ automaticky přizpůsobuje podmínkám a vyvažuje přesnost se spotřebou. Když si vzpomenu na mokrý telefon z úvodu, zní to jako zážitek, který se odehrál před několika desítkami let.

Cestou přes údolí Valbone do Ceremu nás dohání intenzivní déšť. Počasí nám tentokrát mění plány a hřebenovou variantu necháváme na příště. Zase si vybavuju první přeběh, kdy jsme se několik dní potýkali s vodou, sněhem a větrem. Za pěkného počasí člověk bundu pouze nese v batohu. Jakmile se to pokazí, může jít do tuhého.

Tady už se dostává ke slovu bunda Tilak Attack. Nejvíc mě na ní baví kapuce, která při pohybu dobře drží a má skvěle zpracovaný kšilt. Když běžíš v dešti a potřebuješ v rychlosti koukat pod nohy, nic ti nebrání v rozhledu. Také je tu jedna zdánlivá maličkost, která bundu propojuje s mými oblíbenými Garminy – otvor na hodinky. Je na obou rukávech, takže nezáleží, na které ruce je nosíš. Kvůli každému pohledu na mapu nemusím přetahovat rukáv tam a zase zpět. Tentokrát se mi již nestane, že bych přeběhl odbočku kvůli tomu, že nevidím na navigaci. Attack používá nepromokavý a prodyšný GORE-TEX Active a váží pouhých 256 gramů. Do malého batohu tak přibalíš pořádnou ochranu před větrem a deštěm. Střih je dělaný na pohyb – předek kratší kvůli zvedání kolen, záda naopak prodloužená. Kapsy jsou navíc umístěné tak, aby v nich věci při běhu neposkakovaly, a když se dá dovnitř například mobil, člověk o něm téměř ani neví.

Tilak svůj název spojuje s hinduistickým znamením ochrany a červenou tečkou odkazující i na Šivovo třetí oko, které bývá příznačně umístěno na kapuci. Mám rád tyhle detaily s příběhem a především si cením toho, že se vše šije hezky u nás v české kotlině. Skvělým bonusem je i možnost nechat oblíbené vybavení opravit. Když nějakou značku nosíš přes patnáct let, začne tě zajímat také to, co s bundou bude po dalších letech používání.

Největší radost mi nakonec dělá etapa, při které volíme lehce upravenou trasu po hřebeni až k trojmezí s kopcem Trekufiri (2 366 m). Celý den jsme však mimo mobilní signál a mezitím nám ubytovatel posílá informace k novému ubytování. Původní chata totiž vyhořela. Zpráva na nás čeká, jen se k nám zatím nemá jak dostat. Přesně pro podobné domlouvání se hodí Garmin Messenger propojený s inReach v hodinkách. S aktivním tarifem můžu přijmout a odeslat text i mimo mobilní signál. Stejné spojení umožňuje vyžádat předpověď počasí nebo spustit interaktivní SOS a komunikovat s centrem Garmin Response. Při plánování dalšího dne v horách se možnost získat předpověď i mimo mobilní síť hodí. Když jsem s Garminem v roce 2007 začínal, podobné možnosti v hodinkách neexistovaly. Dneska se tahle technika vejde na zápěstí. Fénixy nabízejí vedle navigace i praktickou LED svítilnu. Ta se hodí nejen v horském terénu, ale třeba i doma, když se potmě snažím potichu prokličkovat bytem, abych při ranním vstávání na trénink nevzbudil děti. O odolnost hodinek se stará titanové tělo a safírové sklo. Jsem rád, že se nemusím bát, že bych hodinky hned doškrábal při prvním pádu.

Další etapy nás vedou přes sedla, travnaté úseky i lesní cesty. Jeden ze seběhů znamená ztratit celý výškový kilometr po bahnitém trailu. Zároveň si všímám, jak moc se Balkán mění. Přibývají nová stavení i ubytování a některá místa si pamatuju úplně jinak. Vzpomínám si na to, jak jsem tu při trekování před patnácti lety byl rád za to, že mělo ubytko studenou sprchu, a teď už mají na chatě v horách satelitní internet. Poslední den vyrážíme dřív kvůli potenciální bouřce. Chvíli prší, ale později se počasí uklidňuje. Stoupáme k jezeru Hridsko a já si v duchu promítám všechny zážitky za poslední týden. Z posledního dne je nakonec nejdelší etapa celého přeběhu – přes 38 kilometrů a 1 800 metrů stoupání. Máme to za sebou! Za týden jsme nasbírali 210 kilometrů a téměř dvanáct tisíc výškových metrů. Celkový čas ze všech sedmi etap byl necelých 45 hodin. Ačkoliv jsem hodinky pro jistotu průběžně dobíjel, celou trasu by zvládly zaznamenat i na jedno nabití. Na celý týden se pak můžu vrátit i přes Garmin aplikaci Epic, která umí spojit jednotlivé aktivity s fotkami do jednoho příběhu.

Trek Peaks of the Balkans znovu potvrdil, že pro mě přeběhy nalehko představují ten nejlepší způsob, jak hory zažít naplno. Skvělá výbava ti sice kilometry nezkrátí, ale dá ti jistotu, že tě jen tak něco nezaskočí. Pokud hledáš atraktivní hřiště na vícedenní horské přechody či přeběhy, balkánské hřebeny by na tvém seznamu rozhodně neměly chybět.