Jedním ze tří vítězů Expe Grantu je horolezec Pavel Burda, který se se svým týmem chystá zdolat nejvyšší neslezenou horu světa (bez náboženského nebo politického zákazu), Muchu Chhish (7 475 m). Ta se nachází v Pákistánu a jelikož nikdo nikdy na jejím vrcholu nestál, je celý výstup zahalen tajemstvím. V případě úspěchu se bude jednat o prvovýstup světového formátu a máme velkou radost, že Expedition club může být u toho. Jak probíhá příprava na expedici, jaké výstupy má Pavel za sebou a co na horolezení říká jeho žena s dětmi? To i mnohem více se dozvíte v našem rozhovoru.
Mohl bys nám v krátkosti přiblížit Vaši expedici?
Expedice je dítětem kopřivnického horolezce Pavla Kořínka. Společně jsme si udělali dobrou zkušenost na jedné z nejtěžších hor světa. V roce 2018 jsme jako česká expedice v šesti lidech stanuli na vrcholu Nanga Parbatu (8 126 m) v pákistánské části Himaláje. Teď se opět pokoušíme konsolidovat tým 8 horolezců a zajít s ambicemi zase malinko jinam. Půjde o pokus o slezení nejvyšší hory světa, kam ještě lidská noha nevstoupila a kde je možno legálně lézt. Kopec se jmenuje Muchu Chhish a leží v pohoří Karakorám v severním Pákistánu. Sice jde o horu těsně pod 7 a půl tisíce metrů vysokou, nicméně projektu dává punc jeho originalita a neprošlapanost historií horolezectví.
Jak je možné, že je kopec stále neslezen?
Dobrá otázka. Sám si ji už pár měsíců kladu. Vždycky tu bude nějaká nejvyšší neslezená hora. Ale proč se to zaseklo tady, má asi několik vysvětlení. Jednak jde o oblast, kam už ani lišky nechodí dávat dobrou noc. S tím souvisí složitější logistikaa téměř nemožnost záchrany. Dále je tu zjevná technická obtížnost a vrtochy počasí. Hora si drží panenský status i kvůli tomu, že se o ni zatím zřejmě nepokusilo systematicky žádné horolezecké eso. Kolem je docela dost jiných i vyšších a snad i náročnějších sedmitisícovek, ale tahle jediná prostě zatím nemá otisk boty na vrcholu. Teda nikdy nelze vyloučit, že tam někdo byl a nikomu to neřekl... :-)
Jseš zkušený horolezec, který vylezl na dvě osmitisícovky. Jaké horolezecké výstupy máš za sebou a kterých si nejvíce vážíš?
Nanga Parbat byl můj dětský sen. Tenhle výstup pro mě znamená nejvíc a není na světe asi nic, co by ho mohlo alespoň teoreticky překonat. Ale bylo by škoda zazdít veškeré další ambice. Mám za sebou 12 expedic do Asie, několik šestitisícovek, několik sedmitisícovek a dvě osmitisícovky. Vážím si každého úspěšného výstupu. Stejně ale taky toho, že jsem nemusel nikdy pohřbívat žádného kamaráda a že jsem se vždycky nakonec vrátil v pořádku domů, což rozhodně není v tomhle odvětví pravidlem.
Co tě k horolezení přivedlo?
Viděl bych za tím primárně svoji odvěkou touhu spjatou se soutěživostí, překonávání sám sebe a ve skautském oddíle budovanou láskou k přírodě. Velkou část života jsem strávil hraním volejbalu, a když jsem pochopil, že na olympiádu to nebude, bylo načase se poohlédnout po něčem dalším. Navíc k cestování do netradičních destinací jsem měl vždy velkou náklonnost, tak horolezectví je asi logickým vyústěním všeho výše zmíněného. I když jsem po Tatrách běhal s rodiči už jako mrně, tak mi trvalo 25 let, než jsem tuhle vášeň zase probudil a začal ji systematicky živit.
Váš tým tvoří celkově osm horolezců. Mohl bys nám své kolegy představit?
Jak jsem říkal, expedice je nápadem řekněme velitele expedice Pavla Kořínka. Stejně jako zbytek expedice, i on je trochu cvok a někdy bych ho nejraději mlátil od rána do večera. Zejména pokud jde o řešení věcí před expedicí, má svoje tempo ala „všechno na párku“. Ale na kopci má tah na branku, na Nanga Parbat byl silnej. Dále je v týmu Lukáš Dubský. Na kopci má hodně nepříjemný řeči, pořád si stěžuje, pořád na všechno nadává, ale logisticky funguje dobře a nikdy nic nezabalí. Pak je tu Leoš Husták - hříčka přírody, důchodce z Kopřivnice. Leze zásadně ve vybavení jak z muzea, ale šanci na vrchol určitě má. Jirka Janák je takový bohém, co sní o výstupu na velkou horu. Expedic do nejvyšších hor má za sebou již několik, ale na úspěch čeká. Jinak pořád vaří kafe a mančaft baví vizáží bezdomovce. Zbytek týmu je v jednání a zatím nepotvrzen. Bohužel z mančaftu vypadl kvůli neplánované operaci Tomáš Kučera. Robocop hor, se kterým jsem byl u svých nejvyšších úspěchů. Navíc kromě ryzích horolezců budeme mít s sebou i dokumentaristu, takže bude i film!
Co na tvé expedice říká tvá žena a dvě děti? Sdílejí Tvou vášeň pro hory?
Tohle asi není příliš otázka pro mě, ale odpovídám na ni velmi často. Mám krásnou zdravou rodinu, dvě malinké děti, milující a tolerantní manželku. A přesto jdu zase do světa, kde se neodpouští sebemenší chyba. Řada lidí to nechápe, někdy ani já sám. Docela se těším na dobu, kdy budu mít všeho už plný zuby a půjdu hledat štěstí jinam, než do hor. Žena a děti mi spíš drží palce, než že by jejich srdce plálo pro hory. Dokonce mám zákaz doma sdělovat detaily kam vůbec jedu a už vůbec nezmiňovat nějaká úskalí!
V rámci našeho Expe grantu získáš 25 000,- Kč v hotovosti a dalších 25 000,- Kč od Rock Pointu v rámci vybavení. Už víš, na co konkrétního peníze použiješ a jaké vybavení si vybereš?
Grant jsme psali společně s kamarádem Lukášem Dubským a Tomášem Kučerou, který bohužel nepojede. Hotovost si rozdělíme s Lukášem mezi sebe, to je tak půl letenky do Pákistánu pro každého. Ohledně vybavení od Rockpointu asi budeme muset něco pustit i mezi kolegy v expedici v rámci solidarity. Tak nějak pochopitelně doma skoro všichni máme všechno klíčové, co na expedici potřebujeme. Nicméně se mi rozpadá velký batoh, goretexová bunda už je oblepená stříbrnou páskou více než je zdrávo, čelovka dosluhuje, z rukavic lítá peří. I kdybychom dostali půl milionu, tak bych pořád věděl, co v Rock Pointu vzít. Je to fajn obchod a občas tam zajdu se jen podívat, jako do kina :-)
Jseš vědecký pracovník a vysokoškolský pedagog. V čem konkrétním spočívá Tvá práce a nemáš problém získat volno pro chystanou expedici?
Pracuji hlavně v laboratoři. Píšu odborné články, granty, občas někde přednáším apod. Mým oborem je hematoonkologie. Zkoumám mechanismy vzniku a možnosti léčky leukémií. Výuka mediků je spíše zpestření, ale taky to bere dost času. Volno na expedici mám i díky tomu, že moje šéfová je i moje fanynka a já se to snažím vracet pílí po zbytek roku a slibem, že se vrátím!
Jak vypadá Tvá fyzická a příprava před podobnou expedicí? Chystáte se každý z týmu individuálně a je vůbec možné se na akci připravit jen z pohodlí české kotliny s absencí vysokých hor?
Rodiče mě vedli ke sportu odmala. Po čase jsem si osvojil vnitřní disciplínu a od 13-ti let se snažím prakticky denně sportovat. Dnes je mi 37 let a zatím nepolevuji. Teď je to kvůli rodinným povinnostem hlavně běhání, kolo a posilování všeho druhu. Asi 20 let jsem hrál 5x týdně volejbal, teď volím časově nezávislejší aktivity. Výhoda je v tom, že s vidinou expedice nemusím nic zintenzivňovat, to už bych asi umřel. Spíš je dobré zůstat zdravý, což se mi bohužel pravidelně daří před expedicí jen výjimečně. Hory tu nemáme, Alpy jsou dobré tréninkové hřiště a je fajn se s dalšími členy expedice vidět i jinde, než v hospodě. Jinak je to hlavně individuální příprava. A tím, že Evropa vysoké velehory nemá, tak je to nakonec vždy trochu loterie co s vámi udělá nedostatek kyslíku.
Máš nějaký vyzkoušený recept na případnou trudomyslnost? :-)
Hodně jíst a hodně spát a hlavně moc nemyslet. To používám ostatně často i doma a funguje to! :-)
Děkujeme za rozhovor a celou expedici můžete sledovat pomocí facebookové stránky.
