Zakladatel Expedition clubu Albert Fikáček má jeden bláznivý nápad za druhým a tenktorát se rozhodl uspořádat festival ve vlaku nazvaný ŽiWELL Express. Na co se jeho účastníci mohou těšit a jak nápad na uspořádání vlakového festivalu vůbec vznikl? To i mnoho dalšího se dočtete v našem rozhovoru!
Alberte, mohl bys nám v krátkosti představit festival ŽiWELL Express?
Ten kdo byl někdy v klubovně, tak si určitě festival umí představit. Celé to bude taková klubovna na kolejích, budeme mít s sebou koncertní vůz i vagón na cestovatelské přednášky. K tomu příjemné lidé a trošku pivka. Na loukách u trati je připravený program a kromě koncertů nás čeká například parní lokomotiva, skákání z vlaku přímo do zatopeného lomu, železniční drezína a několik táboráků.
Jak celý nápad vznikl?
Vlastně úplně náhodou. Připravujeme pravidelnou mezinárodní linku a chtěl jsem, aby firma před spuštěním nasbírala nějaké zkušenosti, zároveň se povedla silvestrovská výprava vlakem do Černobylu, ze které jsem měl dobrý pocit. K tomu se přidala zakázka od Liberlandské vlády uspořádat vlakovou výpravu jejich směrem příští léto no a bylo to na světě. Nedá se snad ani popsat jak je složité festival ve vlaku uspořádat, ale musím říct že nám spoustu lidí a institucí pomohlo. Nejvíce Kladenská dopravní a strojní, ale i SŽDC, Regiojet, ČD...
Kde se Ti podařilo sehnat vlak a nemá jeho majitel problém s tím, že se bude uvnitř konat festival?
No různé vagóny jsou od různých dopravců. Nejlepší domluva byla s Kladenskou dopravní a strojní, která nám zajišťuje i tažení vlaku. Nejenom že to majiteli nevadí, ale pojede tam přímo jako strojvedoucí.
Na jaká největší lákadla se mohou lidé těšit?
Nejvíce asi sami na sebe :-D Většina účastníků jsou lidi z klubovny a jejich kamarádi a myslím že to je základ dobré akce. To všechno kolem jsou už jen kulisy. Parní uzkorozchodný vlak, pivo uvařené sládkem roku přímo pro náš fesťák, hudební jammy. Osobně se nejvíc těším na Helemese a Zrní, nebo na přednášku kamaráda Stalkera.
Minulý rok jsi zorganizoval výpravu “vlakem do Černobylu” a letos v něm pořádáš festival. Máš už nyní rozmyšlené nějaké další výpravy vlakem?
Ano, nejzajímavější by měla být Brno - Teherán. Jinak příští fesťák bychom měli zřejmě alokovat na úzkorozchodnou trať uprostřed sibiře, tak uvidíme jak moc nám vyjde RŽD vstříc. Teď s manželkou uvažujeme, že bychom na felicii mojí mámy předělané na železniční drezínu zkusili projet nejsevernější trať světa, no uvidíme jak svatební cesta dopadne :-D
Martin Ksandr poslední 2 roky vede cestovatelskou část a ty máš na starosti klubovnu. Jseš jako zakladatel Expedition clubu spokojený s tím, jakým směrem se i bez tebe “cestovka” ubírá?
No jasně! Víš co, nalejeme si čistého vína. Martin je vůdce, držet jej na zaměstnanecké pozici je pořádný bolehlav. Je však jeden z mála lidí, kteří dokáží nést zodpovědnost a nedívá se na vlastní utrpení, když má před sebou cíl. Předával jsem mu klub s naprostou jistotou a bez jakýchokoliv pochybností. A to i přes to, že jsme se jako dva kohouti na hnoji často hádali :-D Vlastně to byla pro mě velká životní zkouška odolat několikanásobně zajímavější nabídce nejmenované CK, o které jsem ale věděl, že by klub nezvládla. Vsadil jsem na Martina a myslím že jsme vítězové všichni. Klub jede a prosperuje, drží si své hodnoty, Martin má práci, které věří a já vědomí, že má sedmiletá práce má své plody. Podnikaví lidé se dělí na rozjížděče a udržovače. Já jsem rozjížděč a Martin udržovač. Něco vymyslet, vdechnout tomu život, jít do rizika, zmobilizovat lidi a udělat z ničeho něco je to co mi opravdu jde. Martin zvládá držet dlouhodobý cíl a hodnoty, je to maratonec. V životním cyklu organizace jsem dobrý pro počáteční fáze, ale když má organizace tuto fázi za sebou, měl bych vypadnout. Martin je zase záruka dlouhodobé vize. Velké umění je vypadnout včas, myslím že jsem ten správný moment o půl roku promeškal :-D
Od září budeš mít v klubovně nového provozního. Můžeš trochu přiblížit o koho se jedná a jestli nastanou nějaké změny?
No nebude to ani tak provozní jako majitel ve zkušební době. Vizi klubovny jsme dotáhli do cílového stavu na podzim 2017 a proto jsem se rozhodl, že pro mě nastal čas. Je ale nesmírně náročné najít někoho o kom budu věřit, že mé odrostlé dítě nepošle do pekel. O to víc vidím, jaké štěstí měl Expedition Club s Martinem. Někoho pro klubovnu jsem hledal rok a půl. Cílem je aby klubovna zůstala tím čím je.
Dokážeš si představit, že by ses párkrát ročně vrátil k průvodcování?
Strašně záleží na typu výpravy. Pokud by překonávala hranice účastníků, tak samozřejmě. Upřímně nejsem ale dobrý průvodce. Když má člověk spirit a vydá se na cestu posunout vlastní hranice a něco pochopit, jsem mu strašně rád po boku a podporuji ho. Když je ale někdo lenivý kretén, tak mu nebudu dělat servis, jen protože je klient a platí. Pro Expedišn, nebo pro kamarády si to dovedu představit, pro klasickou cestu ani ve snu.
Před nedávnem jsi se oženil (dodatečně blahopřejeme!) a sehnal sis “normální” práci, která nemá nic společného s cestováním. Nechybí ti trochu předešlý styl života?
S Bárou jsme spolu čtyři roky a manželství změnilo náš vztah jen o málo. Ale párty dobrá, byla to nejpohodovější a nejlepší svatba co jsem kdy zažil (vlastní vlak samozřejmě nechyběl). Co se práce týče, tak věř nebo ne, měnit energetický mix Česka a Slovenska je veliké dobrodružství. Alespoň si odčiním své ekologické hříchy mládí. Spoustu lidí jsem přiměl k létání do dalekých krajů a desetitisíce litrů kerosínu padají na mou hlavu, chci se dostat aspoň na nulu. Ale také to není na věčnost. Rozjedu nejmenované energetické společnosti pár projektů a pak půjdu na pár let do dopravy, malinko posílit relativní podíl železniční dopravy oproti letecké. Většinou mám v oborech 3-4 letý cyklus. To jen Expedition Club si mě získal od roku 2010 do 2017, to byla fakt srdcovka. Předtím jsem vyráběl kartonový nábytek. Tam jsem ale v udržitelnosti úspěšný nebyl. Firma rok po prodeji zkrachova. Tyjo hlavně začátky Expedišnu byly husté, spoustu věcí fungovalo jen silou vůle. Vůbec nechápu jak jsem si mohl dovolit prodávat bez koruny v kapse výpravy do Afriky a teprve ze záloh koupit dodávku, kterou jsme tam jeli :-D V té době ještě nebyli tak levné letenky a rozšířené autopůjčovny jako dnes, takže jiná verze nepřipadala v úvahu. Když se nad tím zamyslím tak stejnou drzost a naivitu vlastně jedeme i teď na železnici. Ty začátky bohužel bez toho někdy nejdou. Expedition už ale vyrostl do profesionality ale zároveň neztratil spirit, myslím že je výborným příkladem!
Kdybys mohl začínajícím cestovatelům poradit jednu věc. Co by to bylo?Nové krajiny jsou jen kulisy, příběhy se odehrávají v nás. Pokud ale součástí cestování není trocha utrpení, potenciál k tomu, se něco naučit, se výrazně zmenšuje.
ODKAZY:
Oficální web fetivalu
Pomozte podpořit ŽiWELL Express na Hithitu
Facebooková stránka