Za pět týdnů odlétá našich deset statečných dobrodruhů do Pákistánu s cílem zdolat osmitisícový Gasherbrum 2. Nejen, že samotný vrchol připomíná pyramidu, ale jedná se také o pomyslnou pyramidu naší cestovatelské činnosti. Rozhodli jsme se vyzpovídat všechny členy expedice a zjistit, jak probíhá jejich závěrečná příprava nebo z čeho mají největší obavy. První část rozhovoru najdete ZDE.
Nejčerstvější novinky o expedici najdete na FB stránce Gasherbrum II - 8035 m - CZ & SK Expedition 2021.

Jak se člověk připravuje na osmitisícovku, když jsou lezecké stěny oficiálně zavřené, dlouho jsme se nemohli pohybovat mimo okres a vycestovat do pořádných hor většinou znamená pětidenní karanténu?

Martin Ksandr: Já teď hodně lezu na skalách. Sice mi je síla v prstech na Gasherbrumu na nic, ale zrovna mě to baví, tak dávám energii tam. :-) Kromě toho chodím běhat se psem a jednou za 14 dní do hor nabrat výškové metry. I na výpravách s Expeditionem něco nachodím. Obecně žiju celkem aktivní život, tzn. oproti normálu nedělám nic navíc. Myslím, že vysoké hory jsou kombinace více faktorů. Fyzička, štěstí, aklimatizace, počasí, zdraví, parťáci atd. Fyzičku považuji za odškrtnutou a uvidíme, co ostatní faktory. :-) Co se týče zavřených okresů, tak to jsem jako omezení nepovažoval. Kdo chtěl trénovat šlo to.

Filip Vítek: Míň kouřím a piju a věřím, že to při výstupu zúročím! A taky jsem teda začal běhat.

Pavel Láznička: Pohybuju se. Normálně chodím a běhám, běžkuju, jezdím na kde čem. Tak jsem jenom přidal. Běhání v okrese i okrsku je super. Lesy kousek za barákem. Teď běhám víc, rozcvičky mívám těžší a ranní ledovou sprchu delší. Už mizí bláto, tak vyrazím s batohem do našich hor.

Dan Born: Hodně věřím svému tělu. Vždycky mě všude podrželo - ať jsou to mnou nepoznané kocoviny, nebo všemožný delší pochody. Takže moje příprava jsou hlavně procházky kolem Prahy s těžkým batohem a co nejvíce vejškovými metry. Lezu furt někde, ale to na Gash moc nepomůže. :-)

Vít Dubec: Příprava probíhá podle doporučení kamarádů, co už mají pár podobných zářezů za sebou. Tedy běhání a chození do kopců, jednou za 14 dní delší trasa v horách s pořádným převýšením a ve svižném tempu. Do fyzické přípravy řadím i to, že jsem si konečně nechal vytrhnout osmičky, takže nebudu muset prosit kluky v C2, aby mi je vyrazili. Vyřadilo mě to z tréninku skoro na 10 dní. Mám rovněž v plánu prodloužit intervaly každodenní studené sprchy. :-)

Jozef Zajac: Za mojou prípravou stojí hlavne beskydská dvojka - Lysá Hora a Smrk. Milujem tieto hory a je to výborný spôsob ako nabrať výškové metre a zároveň ich mam po ceste domov z práce.

Petr Glettnik: přes lockdown jsem začal běhat a tolik jako tuhle zimu jsem nikdy nenaběhal. Mám hozenou i přihlášku na maraton. Buď ho dám letos nebo nikdy. Občas cvičím doma, ale měsíční klikovou výzvu jedu už asi popáté odznovu. Snad brzy otevřou gym a pak se na ni konečně vykašlu definitivně. Jinak  treky a dost teď kolo. K otužování jsem si našel taky věrný vztah. Trochu se trápím s kouřením, ale doufám, že na srazu už na mě dejchne ta atmosféra přípravy a zabalím to.

Michal Veselý: Chodím po doktorech a ptám se jestli to dám, jinak žádná změna oproti normálu. Běhám a jezdím do práce na kole. Doufám, že poslední měsíc to bude lepší.

Lukáš Beránek: Přes zimu jsem nachodil něco na skialpech. Jinak když je počasí tak kolo a nebo běh (okolo je poměrně dost kopců). Když byly zavřené umělé stěny tak jsem toho poměrně dost nalezli venku, ale myslím že na Gasherbrumu skalní lezení moc nevyužiju. :-)

Pavel Burda: Tady jsem asi trochu jinak nastavený. Vysoké hory jsou mojí láskou,ale lezení na stěně či dokonce na skalách mi nic moc neříká. Nikdy nebudu excelentní technický lezec, protože mě tohle ani moc nebaví a asi se ani nikdy nedozvím, jestli by mi to šlo. Do 35ti let jsem hrával volejbal, to znamená být třeba 5x týdně zavřený v tělocvičně. Ale vždycky jsem byl trochu skaut a táhlo mě to do lesů. Moje příprava se nyní skládá převážně z trailového běhání do kopců, jízdě na kole a ze stovek hodin v posilovně. Žijeme s rodinou v malé vesnici na berounsku, kolem lesy, řeka, příroda hned za barákem. Baví mě ukrutná dřina v těchto kulisách a rád čas od času sbalím batoh někam dál, třeba do Pákistánu. :-)

Martin na vrcholu Muztagh Atta (7 546 m).

Jak ses k expedici dostal?

Martin Ksandr: Vymyslel jsem ji. :-)

Vít Dubec: Už jsem to tuším někde psal, ale prostě jsem těch hozených rukavic nechal v minulosti ležet spoustu a vždycky jsem toho litoval. Když teda od Martina přistála další, byl jsem tentokrát připraven ji zvednout. Navíc už jsem dospěl do stádia, že výška 8000 m není jen obrovský strašák, ale spíš velký otazník s vykřičníkem.

Filip Vítek: S Martinem to tak nějak šlo postupně. Špicberky - Kazbeg - přechod jezera Khovsgol - Muztagh Ata a teď jedeme na G2. Neměl jsem moc šancí nejet. :-)

Pavel Láznička: Filip chtěl a Martin zařídil.

Lukáš Beránek: Byla to taková souhra náhod. Určitě první kontakt byl přes web Expedition Club a potom se za mě přimluvil Míša (asi že nejsem taková bačkora). :-)

Dan Born: Mám problém říkat ne - stejně jako na přechod Bajkalu jsem skoro omylem řekl své “Ano”. Ani tady jsem moc nepřemejšlel, co to vlastně znamená, když se mě Martin po telefonu zeptal: “Jo a kámo, nechceš se mnou příští rok na osmičku?”

Jozef Zajac: Martin Ksandr zavolal že Filip a Pavel idú do toho a nešlo sa nepridať. :-)

Michal Veselý: Dlouho jsem odolával pokušení, ale parťák chtěl na G2 a rodina dovolila, tak jsem podlehl a přidal se do Martinovy party. Do hor jsem chtěl a bylo mi jedno kam, ale s kým ne. A jsem rád za tuhle partu.

Pavel Burda: Zavolal mi Martin Ksandr, nedal mi moc na výběr a nechtěl jsem ho zklamat. Martin mi nastínil ideu pokusit se o kombinaci gasherbrumu 1 a 2. Tím ve mě probudil medvěda a ten teď bude shánět žrádlo. Navíc v téhle době jsem nechtěl už nic odkládat. Nikdo neví, co bude za rok a nechci si jednou třeba vyčítat, že jsem odmítl, když to relativně šlo ještě doma pořešit.

Petr Glettnik: Čistě přes Expe, jehož jsem členem. Podal jsem přihlášku a pak se ozval Martin Ksandr.  Plácli jsme si na osobní schůzce. Ooou happy day! :-)

Budete pryč zhruba 50 dní. Co na to říkají doma a v práci? Bylo náročné zařídit si takhle dlouhou dovolenou?

Martin Ksandr: Žena je zlatá, řekla mi: “ Myslím, že bys měl jet”. Ona ví, že bych pak byl protivný a takhle bude mít na 2 roky zase klid. :-) V práci na mě byli hodní, zeptal jsem se šéfa na poradě, jestli je s tím OK. Vzhledem tomu, že jsem šéf já, šlo to hladce. Museli jsme s klukama vymyslet nějaký režim, kdy se budou starat o mé výpravy, pro které jsem garant. První půlku léta mají na starost oni a já pak srpen a převážnou část září = dělba práce.

Vít Dubec: V osobním životě mě všichni podporují (nebo se mi to zatím nikdo nesnažil vymluvit). Práci zatím nebudu komentovat... :-)

Filip Vítek: V dubnu se mi narodila dcera, takže to je určitě ještě těžší než jindy. Ale je to zřejmě hodně neopakovatelná příležitost.

Pavel Láznička: S volnem nemám problém.

Dan Born: Všude jsou dost zvyklí. Ale všechno mi to bude chybět!

Jozef Zajac: Ešte som tak dlho z domu nebol. Dúfam že ma po návrate spoznajú. :-)

Petr Glettnik: Zpočátku docela kulili oči. Nicméně myslím, že mně stejně docela fandí, takže jsem in!

Michal Veselý: Kupodivu ne, ale vnitřně vedu boje do teď. Nechat ženu s dvěma malými dětmi samotnou mi nedělá dobře. Na druhou stranu to po minulé akci Barče strašně slušelo.

Lukáš Beránek: Nejsou z toho nadšení, ale ví že by se mnou jinak nebylo k vydržení. Takže to respektují a podporují mě (i když je to někdy o nervy všech). Letos to bude poprvé jiné, protože mám skoro ročního syna. Uvidíme, komu se bude stýskat víc. Co se týče práce, tak mám štěstí na dobré kolegy a nadřízené, kteří mi vyšli vstříc.

Pavel Burda: Vždy jde o domluvu a já mám nesmírné štěstí na vstřícnou rodinu a šéfovou v práci. Rozhodně to není samozřejmost a budu se to snažit všemožně kompenzovat.

Pavel v roce 2018 vylezl na obávaný Nanga Parbat (8 126 m).

Na co se v rámci expedice nejvíc těšíš a z čeho máš největší obavy?

Martin Ksandr: Nejvíce se těším, až vyjdeme z Askole mimo civilizaci. 30+ dnů totální izolace bez vnějších vlivů. Budeme řešit jenom jídlo, spaní, strategii výstupu, aklimatizaci, povídání si atd. Nebudeme řešit nic jiného, budeme totální odstřihnutí od civilizace, prostě restart. Kromě toho se těším na samotný výstup. Mám rád tu lehkou nervozitu před bouří. Když člověk ví, že zítra se bude něco dít. Ať už vrcholový den nebo třeba průstup ledopádu. Koktejl lehkého strachu, vyhecování, psychického tlaku a zároveň vědomí, že je to přesně to, co chci udělat. Nedokážu to moc popsat, lidi co chodí na vyšší hory asi ví. Samozřejmě se ten blahodárný pocit dostaví až zpětně. Na místě mě to pravděpodobně bude pěkně srát. Bojím se Covidu v Base Campu, to by byl masakr.

Vít Dubec: Nejvíc se těším na pocit izolace od technologií a společenských tlaků. Myslím, že takový výlet do hor představuje unikátní možnost sebereflexe a nadhledu nad běžnými starostmi. Těším se ale i na fyzickou a psychickou zkoušku sebe sama. Největší strach mám asi z omrzlin. Dělám spoustu věcí, které mě baví a opravdu nerad bych o ně přišel, takže budu z tohoto hlediska velmi opatrný.

Filip Vítek: Nejvíc se těším a zároveň z toho mám obavy, že zase o kus víc poznám sám sebe.

Pavel Láznička: Nic duchaplného mne nenapadá. Nebyl to můj největší sen, celý život. Chci to zkusit, bude to krásné. I kdyby jen ten trek do BC. Ať se nám to podaří a jsme všichni zdraví.

Dan Born: Těšim se, že budu moct vypnout hlavu a úplně změnit režim. No a taky na “trošku” toho zdravýho utrpení. Mám fakt dobrej život, tak je super si připomenout, že ten komfort není samozřejmost.

Přejít 684 kilometrů za 16 dní přes zamrzlý Bajkal? Pro Dana žádný problém!

Jozef Zajac: Teším sa na všetky tie stavy, ktoré sa mi budu odohrávať v hlave pri ceste hore s ťažkým batohom na pleciach.

Petr Glettnik: Nejvíc se těším na ten pocit nahoře. Na vrcholu 8-mičky si člověk musí připadat sakra dobře. Ale těším se i na přechod po tý hraně. GII je taková pyramida, hrozně krásná hora. No a obavy z toho, že zůstanu dole, že to prostě nevylezu a prohraju to.

Michal Veselý: No, úplně na všechno. Ale to se brzy změní, až tam budeme, tak mi bude smutno po rodině a běžném životě. Ale měl jsem dost času si to pořádně rozmyslet a snad už nejsem malé dítě.

Lukáš Beránek: Na to, že konečně uvidím na vlastní oči, jak jsou Himaláje placatý. Na nové zážitky a krásnou přírodu. Nejvíc se bojím asi toho, že kvůli COVIDu nikam neodjedem. Ale všechno se to děje z nějakého důvodu, tak bychom holt vymysleli záložní plán.

Pavel Burda: Trochu paradoxně se během expedice nejvíc těším domů. :-) Až bude posekáno, až bude té nekonečné tortuře konec a ego bude na chvíli spokojené. Těším se do prostředí krajních situací, těším se na všudypřítomný černý humor, mnohdy za hranou únosnosti. Těším se a snad se i dočkám kolektivního úspěchu. Ten je nejkrásnějším počinem každé takové akce.

Pavel Láznička, Martin Ksandr a Josef Zajac (prostřední trojice) se společně s Filipem Vítkem (první zprava) setkali v roce 2019 na expedici Muztagh Atta (7 546 m).

Máš nějakou jednu věc, bez které by sis expedici nedokázal představit?

Martin Ksandr: Jsem realista, nic nepotřebuju, ale bez parťáků by to nebylo ono. Pak se hodí knížka, dobré jídlo a kvalitní výbava :)

Vít Dubec: Foukací harmonika :)

Filip Vítek: Knížka.

Pavel Láznička: Parťáci!

Dan Born: Motivace.

Jozef Zajac: Dobrý parťák.

Petr Glettnik: No těším se, že poznám ty největší zabijáky.

Lukáš Beránek: Parťák, na kterého je spolehnutí v jakékoliv situaci.

Pavel Burda: Asi bez péřovky, bez rukavic a bez bot. To pak těch minus 40 nahoře pěkně štípe do těla. :-)

Michal Veselý: To se s věkem mění. Dříve pivko a dneska ani nevím. Doufám, že budu mít všechno, co mi bude dělat radosti.

Velký dík patří partnerům, kteří expedici podpořili: