Zápisky

Hedvábnou černou tmu a ticho náhle prořízl zvuk budíku. Zvukové vlny se nekompromisně šíří promrzlým stanem, rozbíjejí křehkou skořápku snů a vrhají mě zpět do neutěšené reality. Z nedostatku kyslíku mám lehce klaustrofobní

„Do čeho jsme se to zase jednou pustila, a co jsme si myslela?!“ Říkám si asi 2 týdny před odjezdem na zimní přechod Hochschwabu. Tolik jsem se těšila, že si pojedu vyčistit hlavu

To jedno nevinné zamáčknutí budíku se tak nevyplatilo, nestíhám. S břichem plným vydatné snídaně se teď řítím strmou prašnou uličkou dolů do Quime. Jen velmi nerad bych o tu těžkou omeletu zase přišel,

Co Vás napadne, když se řekne Grónsko? Inuité? Ledovce? Nebo snad lední medvědi? Do této polární oblasti jezdíme s Expedition clubem již několik let a trek Arctic Circle Trail ze Sisimiutu do Kangerlussuaqu

Na kurz jsme odjížděli, když náš svět byl ještě relativně normální. Virus se k nám sice pomalu plížil a školy už byly zavřené, nicméně žádná opatření nám ještě nebránila v tom, strávit první

Osud tomu chtěl, že jsem se v zimě léta páně 2020 ocitl na životní křižovatce. Dobrovolně jsem se vzdal zaměstnání snů, ztratil jsem lásku, a dožil jsem se třiceti let. Dobrej začátek konce,

„To jako vážně? A za co mi chce dát jako pokutu? Podívej se okolo! Vždyť právě kolem tebe projela ženská bez rozsvícených světel a s urvanou polovinou SPZky! Z fleku bych ti vyjmenoval

Strávit 35 hodin v autě a jet z Brna za polární kruh není zrovna věc, kterou chce člověk podstupovat dobrovolně. To máte 20 hodin do Tallinu, 2 hodiny spánku, další 2 hodiny na

Další výletík pod záštitou Expedition clubu. Na tenhle jsem si s Martinem plácnul už na silvestra v Bosně. Cílem nebylo nic menšího, než se vyškrábat na 5 642 metrů vysokej Elbrus. Nemalá výzva,

„Děcka, Silvestr? Letos jedu do Bosny. nechcete se přidat?“ Tak přesně tato věta stála na počátku další nezapomenutelné akce s Expedition Clubem. “Ok, Kájo, zamysli se.” Kromě vytříbeného smyslu pro ironii, členství v

Téma Bajkal pro mě je a od začátku i byla strašně neuchopitelná věc. Stalo se tam toho tolik a zároveň vlastně tak málo. Narozdíl od každodenního života zpátky v Praze jsou tam dny

Všude je bílá tma a vzhledem ke strmosti kopce a množství sněhu bych se vůbec nedivil, kdybych strhl lavinu. Co teď? Přezout se do maček a pokusit se svah opatrně sejít? Nebo se

Nejsou důležitá slova, ale činy. Tohle sousloví všichni dobře známe, obvykle ve spojení s tím, když někdo vykládá, co všechno udělá, a u toho to taky skončí. Jenže u mě to bylo přesně

Náš trip do Bosny začal trochu hekticky a komicky. Gabča mi píše, že zapomněla hole, tak jsem vyhrabala jedny náhradní. Asi pět minut před odchodem na bus se mně a mojí mamičce podařilo

Představa, že strávím zbytek vánočního období jinde, než doma mě neděsila. Z čeho jsem však měla trochu obavy bylo to, že ve skupině jsme byly jen dvě ženy. Rozhodla jsem se to vůbec

Irsko – kouzelná země, plná zelených pastvin, všudypřítomné prohánějící se stáda ovcí, příroda plná jezer a kopců, která se v ranních hodinách halí do mlhy. Moje první výprava s Expedition clubem byla právě do

Ano. Znovu na výsadek. Posledně jsem Martina hecoval, že 24 hodin je malej challenge. Takže upgrade: výsadek na 48 hodin. Dvojnásobná doba = dvojnásobný zážitky. A evidentně dvojnásobný množství fuckupů.  Znáte to. Takže. Začnu

Tak tohle je rozhodně ideální destinace pro rodinnou dovolenou. Třetina lidí žije v otroctví, za pití alkoholu vás zavřou, za ateismus odstřelí a za homosexualitu ukamenujou. A to všechno legálně. Britskej Telegraph označil

Jsem kus vola! Víte, jaký kus vybavení je důležité mít s sebou, když vyrážíte na sněžnice? Ano, správně! Sněžnice. Takové ty velké yeti-ovské bačkory, které vám umožní pohodlnou chůzi po sněhové pokrývce. Samozřejmě

Tuhle akci jsem vyhlížel už dlouho. V roce 2018 se nejela, poslední byla v roce 2017. Plán akce byl přesně podle mého gusta - nějaké hory, návštěva Bajkalu, jízda Transsibiřskou magistrálou, města a

Celkem nás jede devět. Osm kluků a jedna holka (jediná mluví francouzsky, doktorka, patoložka – v každém případě se bude hodit) na cestu přes nakonec přes pět států, kde kromě jednoho nepochodíte bez francouzštiny

Ukrajina byla mojí první výpravou s Expedition clubem. Ačkoliv jsem dřív bydlela v Brně, informace o existenci expediční klubovny mě nějakým záhadným způsobem naprosto minula. Každopádně, když jsem v úterý večer vešla dovnitř,

Hlavně se drž té trávy! Opakuju si v hlavě pokyny našeho průvodce, když se snažím traverzovat a posouvat se po kouskách k vrcholu a lituju, že jsem za poslední měsíce vynechávala boulder. Tiše

Takový ten klasický čtvrtek. Moc jsi nespal, protože noc jsi strávil na polských okrskách a teď je sedm ráno, ty stojíš v autě na Polsko-Běloruské hranici. Auto má dvě píchlá kola a rozbité

Malátnou atmosféru v jednu hodinu ráno na letišti v Jerevanu narušuje jenom taxikář, který ke mně přistoupí a nabízí odvoz takovým tónem, jako by šlo přinejmenším o heroin. Přemýšlím, kde by se tu